Ciri V.

Když jsem šla v neděli večer spát, byla pro mě Ciri VBho štěně, které mám celkem ráda. Když jsem se ale v pondělí probudila bylo vše jinak…

Stala se z ní moje malá holčička, kterou miluju…

Moje zlaté štěňátko

V noci se totiž Cirinka, která spala u VB sebrala a vyšplhala na postel za mnou.  Tam se mi stulila na klíční kost, hlavičku mi položila na krk a spinkala. V první chvíli jsem trochu mručela, že nemůžu dýchat a snažila jsem se nerudností zaplašit ten obří příval citů, které jsem k tomu malému bezbrannému, přítulnému a bezelstnému hřejivému uzlíčku pocítila. V té době se probudil i VB a vznikla tak kouzelná fotka mě „spící“ jak na mě spí Cirinka a já ještě jednou rukou objímám k boku přituleného Matýska.

Když jsem se ráno vzbudila, už bylo vše jinak. Cirilí (tenhle výraz VB nesnáší) se sama chodila mazlit. Kolikrát si přinesla hračku, vlezla mi na klín a tam jí spokojeně okusovala. Dokonce i spát chodila ke mně. V jakékoliv poloze se mi stulila na klín nebo k boku a tam začala chrnět. Při pohledu na to spící štěně jsem nemohla uvěřit tomu štěstí.

 

Štěněčí lásce se nedá odolat

Poslední částečky mě, které jí ještě úplně nezbožňovaly, byly zcela přemoženy, když se Ciri prala s Matýskem. Ačkoliv je ještě mimi, už je stejně velká jako on a má i větší sílu. Jenže je ještě roztomile neohrabaná. Pletou se jí nožičky, občas se převáží semtam odněkud spadne. Jednou takhle pronásledovala Matýska a ten před ní vyskočil na postel. Ciri se v plné rychlosti vrhla za ním, ale nedostatečně se odrazila a napálila to do matrace až se posadila. Chvilku zmateně seděla u postele a přemýšlela co je špatně. Pak se honem postavila na zadní a snažila se na postel vylézt. Marně, přes veškerou jení snahu se jí tam prdelku vytáhnout prostě nepodařilo. Mates nahoře obcházel po kraji matrace a příležitostně do Ciri strkal.

Nakonec Ciri vzdala snahu se na postel dostat a snažila se na Matesa dosáhnout alespoň pacičkou. Sice to bylo beznadějné, ale Mates si to očividně nemyslel,  protože štěkal jak když ho na nože bere.  Ciri nba něj jednou vyštěkla, vypada že je z toho sama překvapená víc než on a Mates ještě zesílil. Najednou toho na Ciri bylo moc. Vylekaně odskočila a rozběhla se ke mně. Vrhla se mi na klín stočila se do klubíčka a chvilku si tam žalostně kňourala.

 

Štěně mě potřebuje!

Miluji pocit, být tu pro někoho kdo mě potřebuje., i když je to „jen“ štěně. Ten pocit, když mi to malé hřejivé tělíčko leželo na klíně a potřebovalo odemně pohlazení byla ta poslední kapička. Od té doby už to pro mě nebyl VBho pes, ale můj… a dotazy, které jsem na VBho směřovala byly jen poslední zbytky racionality, protože moje pocity nejsou důležitá. Život stojí na faktech a podle těch je Ciri VBho…

 

<Předchozí díl

Další díl>