Nemám peníze!

Větu „nemám peníze“ absolutně nesnáším a hluboce jí opovrhuji. Ne z toho důvodu, že bych měla z chudých lidí srandu, nebo si jich nevážila. Vadí mi proto, že skutečně nemajetní lidé tohle neříkají…

Jsou lidé, kteří mají plnou pusu toho, jak nemají peníze. V obchodě jsou schopní pohádat se o to, že výrobek v akci je o deset korun dražší než na letáku a tohle oni platit nebudou…

Mám pocit, že se z toho vyvinul nový národní sport – Kdo má nejmíň peněz a nejvíc o tom nakecá. V životě by mě nenapadlo, stěžovat si nad smetanou jak je drahá, jak to není možný, že takový kelímek stojí přes dvacet korun, jak nemám peníze apod.

Ne nemám peníze, který student je má? Ale jsem schopná si to rozvrhnout, tak abych si tu „smetanu“ mohla dovolit, aniž bych se u regálu musela pohoršovat.

Hrozně mi vadí lidé, co jsou schopní si za jeden večer koupit tolik sladkého, co já mám na měsíc a pak se skládat z toho, že se jim rozbila židle a oni nemají na novou. A čemu se asi diví?!

Vůbec nevím jak tenhle článek dopsat. Pokaždé se to zvrhne buď v sebelítost nebo hluboké opovržení, takže to shrnu: Lidi, peníze máte, že jste blbci a neumíte s nimi hospodařit je věc docela jiná. A pokud máte stále pocit, že máte málo, protože si nemůžete dovolit to co ostatní, uvědomte si, že jste jako malé děti, které chtějí to, co vidí u ostatních. A co se říká dětem, když chtějí něco koupit? Nasrat! Že nemůžou mít všechno, co kde vidí! A pokud vám tahle odpověď nestačí, tak si přiberte práci a na tu věc si prostě vydělejte…

Naučte svůj blog vydělávat díky affiliate marketingu!  Registrujte se a získávejte peníze díky reklamě. Položte tak základ svému pasivnímu příjmu.

Asi je tu hodně lidí, kteří chodí do práce on rána do noci a přesto si nemohou koupit co chtějí. Těch je mi jich líto, ale je to o srovnání priorit. Dítě matky samoživitelky se prostě musí smířit s tím, že nový telefon každý rok mít prostě nebude, a to samé plazmová televize a playstation…

Nedávno jsem šla doučovat a málem mi šlehlo. Na paní byl vidět, jak je pro ni doučování zásah do rozpočtu (až mi bylo trapné si ty peníze vzít), jenže pak jsem se rozhlédla. Ano, skříně byly polorozpadle, pokoje bez záclon, poliček, peřiny sešívané, skleničky prasklé, hrnečky otlučené, donesená ochucená voda jedna z nejlevnějších na trhu, ale v jedné místnosti velká plazmovka, ve druhé velká plazmovka, kluk lepší mobil než já a na poličce vystavená krabička od dalšího, u televize nintendo wii nebo jak se říká tomu nintenďáckýmu playstationu…

Takže jsem si peníze v klidu vzala a celou cestu zpět jsem nechápavě kroutila hlavou.

 

Jak to řešíte s penězi vy? Věnujete více času práci, abyste si mohli dopřát nebo raději minimalizujete výdaje i pobyt v zaměstnání? Dejte mi prosím vědět do komentářů. 🙂