Už je to měsíc a mně to stále nepřijde o nic méně skutečné, pochopitelné nebo bolestné. Svět, kde děda není jsem prostě nepřijala. Nedovedu se představit, že přijedu za babičkou a dědův gauč bude prázdný. Že už mu nikdy nic neřeknu, nerozesměju ho nebo, že spolu už nikdy nebudeme nesouhlasit. Prostě, že už nikdy nic. Že je konec.

Stalo se vám už někdy, že by vás někdo křivě obvinil z něčeho, co sám dělá a vy jste neměli, jak se bránit? Mně se to stalo před pár dny. To jsem totiž údajně „znovu lhala“…