70. Příběh rodiny Lancasterů

9. Stěhování

Jak se Bóďa srovnává se zprávou, která převrátila její život vzhůru nohama? A jak ustojí Ideta novinu se kterou přijde její nejstarší syn? 

Od toho rána, kdy si Ideta v novinách přečetla onu osudnou zprávu a rozhodla se, si s Bóďou promluvit už uplynulo několik dní.

Pár dní poté Boďa z pokoje příliš nevycházela. Ideta i kluci okolo ní chodili po špičkách. Na jednu stranu už byly rádi, že Bódě nemusí lhát, na druhou stranu jim jí bylo líto i oni sami byli překvapení, když si je ještě malé vzala matka stranou a sdělila jim pravdu. Ale pro ně šlo jen o změnu příjmení, Bódě se zhroutil celý život.

Když o pár dní později vyšla z pokoje, vypadala stejně a přesto jinak. Začala se česat docela odlišným způsobem než dosud a s novým účesem ještě více vynikly její lancasterovské oči.

Na Idetin tázavý pohled jen pronesla: „Musí mě přece poznat, až mě uvidí!“

Ideta to nekomentovala. Sice si přála, aby ji Bóďa pomstila, ale během let její hněv z velké části zchladl a žila více přítomností než minulostí. Její nejstarší syn Daidalos dospěl, začal pracovat pro armádu a zrovna toto ráno, jí oznámil, že se hodlá odstěhovat. Našel si nedaleko malý domek a chce začít žít svůj vlastní, samostatný a dospělý život.

Ideta to trápilo, nechtěla, aby je její chlapec, opustil tak brzy. Sice jí zbude ještě Normy a Bóďa, ale i ti jednou odejdou a co ona si počne?

Přesto se šla s Daidalem na jeho domek podívat, nemůže mu přece bránit v žití vlastního života.

Když ale viděla jeho domek, byla zděšená.

„Vždyť to vypadá jako chlívek!“ zalkala, když viděla synův nový domov.

Ale Daidalos s ní nesouhlasil.

Domek měl vše, co potřeboval a navíc nebyl a moc horší než dům, kde vyrostl. Tady se navíc nebude muset tísnit s dalšími třemi lidmi.

To ale matce samozřejmě neřekl. Věděl, že pro ně udělala vše, co mohla, aby jemu, Normymu i Bódě, zajistila domov a slušný život, potom co ji ty lancasterovské hyeny, tak podle vyhodili téměř bez peněz.