Když jsem narazila na článek: V Open Art Studiu na pedagogické fakultě se z postižených stávají umělci, byla jsem mile překvapená, že se ve zdravé společnosti našlo místo pro lidi s mentálním postižením. I po přečtení článku můj dobrý dojem přetrvával. Konečně žádná charita a nákupy výtvorů z lítosti… Mentálně postižení lidé se dočkali šance jak se důstojně uplatnit. Můj pozitivní dojem bohužel vydržel jen do doby, než jsem uviděla některé „malby“ nejedná se o něco – nebudu říkat hezkého, to je subjektivní – ale použiju výraz výjimečného.