Poté, co jsem se dožila konce zkouškového, přišel čas na odměnu a čím se odměnit více, než si dát přítomnost tvorečka, kterého zbožňuju, on mě má také rád a ze všeho nejraději se mazlí? Nastala chvíle, aby za námi přijel na návštěvu (skoro) nás mazlíček. Oživlý plyšáček okolo, kterého nedokáže nikdo projít, aniž by ho nepochválil… (Takže se nestyďte a klidně chvalte 🙂 )

Už dlouho se chci pustit znovu do pletení. Sice před ním jednoznačně upřednostňuju háčkování, ale vadí mi, že z pletení ovládám jen hladce, obrace, občas se mi podaří začátek a výjimečně i dílko zakončím. Bohužel ale výsledek mých pletacích snah obvykle končí u šály… A na to, že bych si jednou chtěla uplést svetr (z přírodní ovčí vlny, mnou upředené…) je to dost málo…