Stane se vám někdy, že vám dojdou slova a jen čumíte? To se mi stalo před pár dny. Koukala jsem totiž na výpověď z práce…

Už je to měsíc a mně to stále nepřijde o nic méně skutečné, pochopitelné nebo bolestné. Svět, kde děda není jsem prostě nepřijala. Nedovedu se představit, že přijedu za babičkou a dědův gauč bude prázdný. Že už mu nikdy nic neřeknu, nerozesměju ho nebo, že spolu už nikdy nebudeme nesouhlasit. Prostě, že už nikdy nic. Že je konec.