5. Příběh rodiny Lancasterů

A máme tu další kapitolu. Vypadá to, že jsem konečně získala nějaké čtenáře, tak snad se Vám bude líbit.

Arabella měla štěstí. Nejen, že se jí podařilo se nepozorovaně vyplížit i s malým Josefem, ale dokonce se jí podařilo najít i maličký pozemeček, na kterém by si mohla postavit bydlení. Byl velmi laciný a nebylo čemu se divit, nacházel se na samém konci města v těsném sousedství ezoterického krámku a bylinkářství, kam chodívali jen pochybné existence, přesto byla Arabella šťstná. Do redakce už se vrátit nemohla, a jakmile jí dojde mateřská, zůstanou s Josefem bez příjmu. Nevěšela ale hlavu. Utekla Simisovi a na tomto místě ji nikdy nenajde.

Teď je nejdůležitější sehnat si nějakou obživu, aby jí nakonec Josefa nesebrala sociálka. Už dávno nebyla naivní, aby čekala, kdo jí přijde zachránit. Uplynulé roky si na ní vybraly svou daň. Nejdříve honba za kariérou, pak manželství s psychopatem. Arabella zestárla. Ztratila svou bezstarostnost a rozhodla se zbytek svého života obětovat svému synovi. První dny musela celá bezradná v chladných jarních nocích přespávat pod širákem. Byla zoufalá, takhle o Josefa přijde, z mateřské bude trvat věčnost, než budou mít střechu nad hlavou. Pak ale dostala nápad. V minulosti ráda zahradničila a ten krámek, vedle kterého bydlí, neustále vykupuje bylinky, tam může něco málo vydělat a další peníze může získat hledáním polodrahokamů jako dříve a Josef je malý, takže mu procházky budou svědčit. Arabella neváhala a hned druhý den si založila zahrádku. Z mateřské se jí zatím už téměř podařilo postavit jednu místnost. Vypadalo to, že jsou s Josefm zachráněni.

Zatímco Arabella se snažila svou malou rodinku zajistit, Josef rostl. Z miminka se pomalu stalo batole. Arabelle tak ke stavbě domu a péči o zahrádku přibyly další povinnosti. Bylo třeba začít se Josefovi více věnovat. Naučit jej chodit, mluvit, dojít si na nočník a obstarat mu hračky, aby se mohl zabavit ve chvílích, kdy se mu nemohla věnovat. Arabella se ale nevzdávala a její práce brzy začala nést ovoce. Peníze za prodej bylinek jí pomohly dostavit dům a i Josef jí dělal jen radost. Nezdálo se, že by jej jeho start do života nějak poznamenal. Rychle se učil a bylo to milé a přátelské batole.

Jak běžel čas, Arabellina zahrádka se rozrůstala, zdi domu se pokývaly malbou a Josef rostl. Zdálo se to jako mžiknutí oka, ale zanedlouho přišel čas, kdy Josef dostal vlastní pokoj a Arabella jej poprvé odvedla do školy.

Přátelský Josef si ve škole brzy našel kamarády. Společně s nimi začal chodit do skautu, kde v něm probudili i lásku k přírodě.
Arabella Josefa zbožňovala, pohled na něj jí bohatě vynahradil utrpení, kterým si prošla během svého manželství. Už po pár týdnech ve škole se ukázalo, že Josef je chytrý, brzy se stal premiantem a jeho žákovská knížka neznala jiné známky než jedničky. Když přišel Josef domů ze školy nebo skautu, první co vždy udělal, bylo, že si napsal úkoly. Poté se najedl a než nastal čas jít spát tak si obvykle četl. Knihy byly jeho velkou láskou.
Díky Josefově samostatnosti měla Arabella čas na své zahradničení a mohla ho pořádně rozjet. Rostliny brzy pokryly každé volné místo, ale záhy přestaly Arabelle stačit. Přemýšlela, jak by mohla svoji činnost rozšířit a přijít si k větším penězům. Nakonec ji napadl prodej medu a včelího vosku, a protože byla ženou činu, zanedlouho jí stál na verandě včelí úl. Začátky byly těžké, přesně tak jak už začátky bývají. Arabella mívala více žihadel než medu, přesto to ale nevzdávala a zanedlouho se karta obrátila. Konečně s Josefem nežili od výplaty k výplatě, ale mohla i něco nechávat stranou. Ani pak Arabella v práci nepolevovala a když Josef přišel do puberty, byla už naspořená částka natolik vysoká, že si za ni Arabella mohla koupit menší podíl v místním bistru.