<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	
	>
<channel>
	<title>
	Komentáře: Vzpomínka na mrtvé	</title>
	<atom:link href="https://nemoznejemozne.cz/vzpominka-na-mrtve/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://nemoznejemozne.cz/vzpominka-na-mrtve/</link>
	<description>Nemožné je jen to, co nezkusíte</description>
	<lastBuildDate>Sun, 06 Aug 2023 11:34:12 +0000</lastBuildDate>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.5.5</generator>
	<item>
		<title>
		Od: Michelle B		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/vzpominka-na-mrtve/#comment-82395</link>

		<dc:creator><![CDATA[Michelle B]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 28 May 2018 18:57:04 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=3847#comment-82395</guid>

					<description><![CDATA[Já zatím nechodím za žádným mrtvým příbuzným. A to z toho samýho důvodu. Umřel mi zatím jen děda od taťky, kterýho jsem viděla jednou v životě jako malá. Měl už silnýho Alzheimera a byli jsme za ním na návštěvě v nějakým ústavu. Jediný, co si pamatuju, jak sedí na posteli, opřený zádama o zeď a hlavou do tý zdi lehce buší. 
Kdybych za ním na ten hřbitov dorazila, zapálila bych možná svíčku, a byla posmutnělá, ale nějak extra bych neměla co prožívat. Žádný vzpomínky by se mi nehonily hlavou..
Pak mám ještě pohřbenou prababičku, ale ta je na druhým konci republiky.
Ale věřím, že až mě potká to neštěstí a umře někdo, kdo je mi fakt blízký, ráda si zajdu zavzpomínat, popovídat a pobrečet..]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Já zatím nechodím za žádným mrtvým příbuzným. A to z toho samýho důvodu. Umřel mi zatím jen děda od taťky, kterýho jsem viděla jednou v životě jako malá. Měl už silnýho Alzheimera a byli jsme za ním na návštěvě v nějakým ústavu. Jediný, co si pamatuju, jak sedí na posteli, opřený zádama o zeď a hlavou do tý zdi lehce buší.<br />
Kdybych za ním na ten hřbitov dorazila, zapálila bych možná svíčku, a byla posmutnělá, ale nějak extra bych neměla co prožívat. Žádný vzpomínky by se mi nehonily hlavou..<br />
Pak mám ještě pohřbenou prababičku, ale ta je na druhým konci republiky.<br />
Ale věřím, že až mě potká to neštěstí a umře někdo, kdo je mi fakt blízký, ráda si zajdu zavzpomínat, popovídat a pobrečet..</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
	</channel>
</rss>
