Jacob byl úplně normální, standardní teenager ze zazobané židovské rodiny a zdálo se, že jeho život potom, co dokončí studia je jasně daný.
Nastoupí do některého z desítek obchodů, které patří jeho strýcům.
A bude žít slušně a nudně v „dobré společnosti“ dokud neumře.

Jenže Jake má dědu, který je tak zvláštní jako je jeho rodina konvenční.
Už od dětství vypráví svému vnukovi úžasné historky o svých dobrodružstvích, ale s věkem Jakovi dochází, že jsou to pouze pohádky. Je o tom naprosto přesvědčený, dokud nespatří jednu z příšer z dědových historek, právě když klečí nad svým umírajícím dědečkem.

„Zírala na mě očima, jež se koupaly v umné tekutině, na shrbené postavě volně visely cáry masa černého jako uhel, ústa měla groteskně otevřená, aby se z nich mohly plazit ven dlouhé černé jazyky připomínající úhoře.“(str. 35)

Kniha Sirotčinec Slečny Peregrinové pro podivné děti je…. neobyčejná, fantastická, fantaskní i strašidelná a dá se na ni dívat z obrovského množství pohledů. Je to napínavý příběh s horrovým nádechem, který vytvářejí velmi autentické dobové a nesmírně strašidelné fotografie.

Je to velice zvláštní. Samy o sobě jsou to jen staré fotky, ale když je vidíte v kontextu knihy, přijdou vám jako vytažené z horroru. Auto si zde velmi pěkně pohrál s lidským strachem z neznámého.

Já jsem hrozná posera, takže jsem si třeba celou knihu jen moc brala, ale když  jsem měla čtecí pauzu, musela jsem si skočit do sklepa do pračky a když jsem vyndávala mokré prádlo do koše, zhaslo mi ve sklepě světlo. Vážení, já jsem myslela, že i snad opravdu krůpnu. Zlomek vteřiny jsem se rozhodovala nad schováním se do kouta a zběsilým útěkem. Nakonec jsem se zavřenýma očima doklopýtala k vypínači. Světlo mě sice částečně uklidnilo, přesto jsem celá tři patra do bytu zdolala v rekordní rychlosti i s košem vypraného prádla v náručí.

Celou touhle vsuvkou chci říct, že pokud jste citlivější povahy, opravdu se budete při čtení knihy bát, protože vyprávění vás skutečně vtáhne. Ale pozor, nejedná se jen o nějaký bezduchý byť dobře napsaný horror.
Jedná se o strašidelný, vlastně spíše tajemný příběh, plný napětí, osudovosti, boje a také lásky. V tomto příběhu se jeden chlapec přerodí v muže.

Rozhodně nemůžu zapomenout ani na úžasně dobovou atmosféru. Přiznám se, že tam to autorovi trošku ujelo, protože už začátek knihy na mě působí jako by byl z doby před nějakými sedmdesáti lety, ale když se děj přehoupne, je už vše perfektní.

Myslím, že na to, že Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, je pro autora Ransoma Riggse prvotinou, odvedl výbornou práci. Tahle kniha je jiná, ale rozhodně do vašich knihoven patří.

80%

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupecví dobréknihy.

The post Recenze: Sirotčinec Slečny Peregrinové pro podivné děti appeared first on Nemožné je možné.