Rozhodla jsem se začít si plnit svá přání a více si užívat života. Podívat se na bývalý klášter Rosa coeli jsem toužila už hrozně dávno a když jsem nedávno jela okolo, musela jsem se zastavit. Byl to povedený výlet. Vtipné je, že shodou okolností, jsem se za pár dní přestěhovala jen pár kilometrů od kláštera a můžu tam teď být pečená vařená, ale o tom třeba jindy.

Zřícenina klášteru premonstrátek Rosa coeli

Rosa coeli znamená v překladu Růže nebes a je pravda, že motiv růže je v klášteře všudypřítomný. Klášter by založený v roce 1181 v městečku Dolní Kounice a je to nejstarší ženský klášter na Moravě. Byl založen ve spojení s želivskými premonstráty (ti se taky nacpou všude) a v roce 1183 do kláštera nastoupila první parta jeptišek s louňovického konventu.

Během svého působení byl klášter několikrát vypálený a měnil své majitele. Dnes klášter spadá pod Městský úřad Dolní Kounice a je chráněný jako kulturní památka.

Proč jsem se chtěla na Rosa coeli podívat?

Miluju tajemné, romantické zříceniny a hrozně ráda chodím na energeticky významná místa a Rosa coeli splňovalo oboje. Když vidíte ty tajemné fotky, nedá se odolat.

Moje dojmy z výletu

Rosa coeli splnilo mé očekávání, i když jsem zažila i menší nepříjemné překvapení. Představovala jsem si klášter jako opuštěnou romantickou zříceninu, kde budu sama v klidu rozjímat a prolezu ji od půdy až po střechu. Z toho mě vyléčila budka před brankou, kde se kupují vstupenky.
Paní v budce mě stáhla o 90 Kč + 30 Kč příplatek za focení. Myslím, že vstup 120 Kč je v současnosti celkem ok. (Příště se chystám na Bouzov a do Punkevních jeskyní a to už budou jiné částky.)
Trochu mě otrávilo, že v Rosa coeli nebudu moc trávit tolik času, kolik jsem si plánovala, protože budu mít pořád pocit, že někdo sleduje, jak dlouho tam jsem. Další rozčarování přišlo, když jsem po vstupu dovnitř zjistila, že zrovna probíhá hromadná prohlídka. Tím sice moje plány na osamělé bloumání a rozjímání vzaly za své (a to jsem ještě netušila, že další návštěvníci budou skupinka školáků s ořvanými učitelkami). Hromadnou prohlídku jsem se nakonec rozhodla přijmout jak pozitivum, alespoň se dozvím víc, než je na informačních tabulích a průvodce bude určitě vědět i nějaké „perličky“.

Věděl.

To nejlepší

Na klášteře se mi nejvíce líbilo, že tam ta energie opravdu trochu cítit jde. Ne třeba tolik, jako na Malém Blaníku, kde skoro vibruje vzduch, ale přesto mám pocit, že od návštěvy kláštera je se mnou něco trochu jinak. Mimochodem to s tou energií si nevymýšlím.

Básník Jan Skácel byl Rosa coeli tak okouzlený, že o něm napsal báseň. Teď když nad tím přemýšlím, tak první jeptišky v Rosa coeli pocházely z Louňovic pod Blaníkem. Že by to mělo souvislost?

Legenda kláštera Rosa coeli

Každopádně nejvíce se mi na klášteře líbí jeho legenda. Miluju legendy a ta z Rosa coeli mi přijde obzvláště zajímavá. Klášter v Dolních Kounicích někdy v 16. století dostal velmi pokrokového opata. Přestoupil k luteránům a oženil se s jeptiškou. Nakonec za to zemřel ve vězení v olomouckém biskupství. Jeho nástupce ale pokračoval v benevolenci až tmářům z městečka ruply nervy. Podle pověsti v noci vtrhli do kláštera. Zpustošili ho, jeptišky zavraždili a jednu z nich za trest zazdili za jednu ze zdí. Dnes to místo připomíná bílá květina, která je před zdí položená. Nikdo dnes sice neví, jak to bylo, ale ta květina tam stále je.
Proč by tam jinak byla?
Trochu mi to připomíná růži z Šifry mistra Leonarda.

Fakta na závěr

• Břečťan, který klášter obrůstá byl zasazen v období první republiky.
• Z kláštera vede podzemní chodba až na zámek Dolní Kounice
• Natáčela se zde pohádka O statečném kováři, Hlas pro římského krále, Labyrint druhá série, a některé díly Četnických humoresek
• V klášteře běžně žilo 40-50 premonstrátek

The post Výlet do Rosa coeli appeared first on Nemožné je možné.

Mamma Mia! Here We Go Again na vlně nostalgie

Do kin obecně moc nechodím. Filmy sice miluju, ale raději si počkám a vychutnám si je zdarma v klidu domova. Do kin vyrážím, až když už o něco skutečně jde. A druhý díl Mamma Mia, to už něco je! Když jsem před pár měsíci náhodou narazila na trailer Mamma Mia! Here We Go Again, nemohla jsem se tomu uvěřit. Strašně jsem se těšila a do kina jsem vyrazila mezi prvními. A recenze Mamma Mia! Here We Go Again je tady!

Deset let uběhlo nejen v realitě, ale i ve filmu. Sophie se vrací na Kalokairi otevřít hotel, tak jak o tom vždy snila Donna. Prožívá menší manželskou krizi a zjistí, že je těhotná. Konečně tak v celém dosahu pochopí, co pětadvaceti lety prožívala její matka. To se ostatně snaží film přiblížit i divákům, ale neustále flashbacky způsobí, že ani jeden příběh, současnost a minulost, není ucelený.

Dost zamrzí i skutečnost, že mnohá tvrzení, která zazněla v prvním dílu ve druhém nefungují. V prvním díle byla Donnina matka označena za bigotní katoličku, ve druhém díle přiletí zářivá Cher apod. To jsou ale všechna negativa, která filmu můžu vytknout.

Skvělý výběr herců

Gratuluji tvůrcům, ke skvělému obsazení mladé Donny. Herečku Lily James, sleduji už od Popelky a něco na ní je. Ona dokáže skutečně předávat divákům radost, protože vypadá, že se opravdově raduje ze života . Navíc, za její zadek bych vraždila.
Mladé verze dalších hrdinů vnímám smíšeně. Tanya a Rosie se povedly na jedničku, ale pánové mne teda moc nenadchli. I když připouštím, že mladý Bill, je okouzlující a i přesto, jak moc ošklivý mi přijde, bych mu jen těžko odolávala. Na druhou stranu k Harryu můžu říct jen: „Chachááá!“

Ve srovnání s prvním dílem Mamma Mia! Here We Go Again pokulhává. Jednička byla bezstarostná letní romantika, ale dvojka se odehrává na vlně nostalgie a čerstvých ran, ať už v realitě nebo ve flashbacích nám tvůrci ukazují, že život není peříčko a je na každém, jak se popasuje s tím, co mu bylo osude naloženo. Osobně vnímám Donnin život jako inspirující a považuji ji za hlavní hrdinku obou filmů, protože o jejím životě to prostě je.

Jestli zvažujete zajít na Mamma Mia! Here We Go Again do kina, běžte! Ale jen tehdy pokud jste viděli jedničku a máte k ní vztah. Jinak dvojku nikdy plně neprožijete a nevychutnáte si celý Donnin příběh až do dna.

65%

Máte rádi filmovou hudbu? Našla jsem Deset nejkrásnějších filmových soundtracků.

The post Recenze: Mamma Mia! Here We Go Again appeared first on Nemožné je možné.

Už od začátku jsem musela dát zvěstem za pravdu. Film opravdu působí podstatně reálněji než původní zpracovaní. Navíc je ale zachována původní nádherná hudba.

Co mě ale zklamalo je první setkání s Vinnetouem. Neodpovídá popisu z knihy. Matně si vzpomínám, že se jedná o citlivého a uvnitř jemného člověka. Naopak nový Vinnetou se pokusů Karla Maye při první setkání skalpovat a jemného na něm není zhola nic. Ale tohle je asi cena za reálnost, protože takové setkání mnohem více odpovídá realitě. Nebo alespoň mé představě o ní.

Nšo-či je oproti knize šamanka, což je mě pozitivně překvapilo, protože já si ji z dětství pamatuji jako naprosto submisivní a nevýraznou postavu .  Zato Vinnetou se i nadále projevuje jako maskulinní, násilný idiot a tupec.

Celkové má vlastně Vinnetouova rodina pod placem ceou vesnici. Otec Inčučuna je náčelník, Nšo-či je šamanka a Vinnetou je vůl bojovník.

Celkově jsem byla nový zpracování mile překvapená. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Nšo-či. Líbí se mi, že v novém zpracování se jedná o dospělou uvědomělou, schopnou a váženou ženu, nikoliv o pitomou najivku pod nadvládou mužů, která se jen tupě usmívá a dělá, co se jí řekne. Dokonce se mi zdá, že  novém zpracování je Nšo-či váženější než Vinnetou, což je něco čeho bych se nikdy nenadála.

Pak mě ale změny přestaly bavit. V momentě, kdy se film začal výrazně odchylovat od knihy jsem začala být zklamaná. Nesnáším, když filmy natočené podle knih nerespektují své knižní předlohy.

Celkově je ve filmu věnováno mnohem větší množství sledování života indiánů, než ději jako takovému. Když indiány sledujeme samostatně jsou vykresleni jako svérázný ale mírumilovný národ, který si chce žit v klidu. Jakmile ale vejdou do kontrastu s bělochy je kladen důraz na jejich primitivnost, ale zároveň se do popředí dostává neuvěřitelná přetvářka a krutost bělochů, která vyvrcholí, když se Apači rozhodnou pomstít mrtvého náčelníka. Ta bojová scéna a situace v zázemí, působí svým kontrastem až absurdně a přesto ani na chviličku neváhám uvěřit tomu, že takovéhle bitvy proběhly.

Jsem moc ráda, že jsem film viděla a určitě se kouknu i na další díly. A myslím, že žádný člověk, co měl nebo má k Mayovkám vztah by ho neměl minout.

The post Recenze: Vinnetou – Nový svět appeared first on Nemožné je možné.

Letos rozšířily řady českých pohádek hned tři nové.

1. Pravý rytíř

Příjemně obsazená pohádka, kde krále hrál Lukáš Vaculík, což bylo nečekané, ale velice vtipné obsazení. Další role už nebyli nijak výjimečné, až na obsazení Hanzlíka hlavního záporáka – čaroděje.

Pohádka nebyla nijak výjimečná. Byla celkem příjemná, děj byl ucházející a mluva nedělala z diváků hlupáky. Na vánoční pohádku mi přišla dost chabá, ale jako odpolední nedělní pohádka by byla ideální.

Jejího zhlédnutí nelituji, ale znovu ji opravdu vidět nemusím….

Na CSFD získala 36%  což mi přijde trochu málo. Optimální by mi připadalo 40-50%.

2. Slíbená princezna

Pohádka natočená na motivy K. J. Erbena, kterého zbožňuju, takže jsem měla docela velká očekávání a začátek pohádky mě příjmně navnadil. Netrvalo ale ani 20 minut a ukázalo se, že inspirace erbenem je pohádka o Zlatovlásce a je říznutá piráty. Hlavní roli hrál vítěz druhého ročníku soutěže Tvoje tvář má známy hlas – Jan Cina. Zdálo se to jako zajímavý, originální nápad, ale princezny připomínající přístavní děvky na mě bylo moc….

Jediná pozitiva pohádky byla rozzuřená královna Jitka Čvančarová a občas hudba.

Na CSFD získala 20%  což mi sice také přijde trochu málo, ale když přimhouřím oko, tak souhlasím.

3. Zázračný nos

 Tuctová pohádka o princezně, kterou král izolovaně vychovává na hradě a vybere jí ženicha. Princezna se ale bojí nejisté budoucnosti a chce vědět, zda je její přidělený ženich ten pravý. Tak se tajně vypraví na trh do města, na kterém se nachází i věštec. Jeho pomoc ale rozhodně nevypadá tak jak by si princezna představovala….

Pohádka mě nijak nezaujala. Neznámé herecké osazení, nijaké výkony, nudný děj. Za mě tedy nic moc, znovu ji rozhodně vidět neplánuji.

Na CSFD získala pohádka 54% což mi přijde silně nadhodnocené, osobně bych jí hodnotila tak 30-40%.

Z letošní dávky pohádek jsem zklamaná, ale s nadějí se koukám do dalšího roku 2017, protože předpokládám, že by se měl v programech objevit Anděl páně 2, na kterého se velice těším a už dost zoufale se na něj snažím dostat do kina, ale vždy když můžu já, tak už je vyprodáno…

Jak se letošní pohádky líbily Vám? Koukáte na ně ještě nebo už jde tento žánr mimo Vás? Svěřte se nám  v komentářích!

The post Vánoční nálož pohádek 2016 appeared first on Nemožné je možné.

A stálo to za to!

Na úvod ve stručnosti shrnu příběh, který se sice čas od času v různých podáních liší, ale jádro je vždy stejné:

Rodiče mají sedm synů, ti dělají bordel a provedou něco s chlebem, vytočená matka je prokleje a chlapci se změní v krkavce a odletí. Po čase se rodičům narodí dcera Bohdanka. Ta vyrůstá jako jedináček a pravdu o svých bratrech odhalí až když vyroste. Rozhodne se bratry vysvobodit. Aby to dokázala musí odejít od rodiny, a vlastníma rukama vypěstovat len/kopřivy, z nich udělat nitě, z nití plátno a z plátna ušít košile. Celou dobu nesmí vydat ani hlásku! Teprve, když bude mít každý bratr svou košili, bude prokletí u konce a Bohdanka může znovu mluvit a vrátit se i s bratry domů! Než se jí to ale podaří, setkává se s následníkem místního trůnu a zamilují se do sebe, vezmou se a Bohdanka otěhotní. Než se dítě narodí je princ odvolán. Když Bohdanka porodí, je jí dítě sebráno a podstrčeno zvířátko a ona označena za čarodějnicia odsouzena k upálení na hranici…

Pohádka se mi strašně moc líbila. Ona už předchozí verze z roku 1993 byla dost povedená, osobně miluji hlavně ten závěr na hranici, jak Bohdanka vykřikne: „Bratři, bratři, já jsem svůj úkol splnila!“ To byl perfektní závěr! Ale ačkoliv jsou obě pohádky výborné, tak by snad ani nemohly být rozdílnější!

V roce 1993 natočili vážnou, temnou až strašidelnou pohádku, ve které se objevují až hororové prvky a já jsem se na ní jako malá nesměla koukat. Poprvé jsem jí viděla až v dospělosti a i tehdy to na mě „bylo dost“, na horrory nekoukám a pohádka je opravdu hodně temná a strašidelná. Ale zároveň je výborně zpracovaná a kvalitně sehraná, vždyť tam hrají I. Chýlková, která byla jako zlá sestra skutečně děsivá a pak postava Chrta, kterou ztvárnil B. Rösner, člověka dokáže vyděsit.

Pohádka z roku 2015 je naopak světlá, zalitá sluncem a nechybí jí komediální momenty. Samozřejmě se tam objevují i smutné momenty, vždyť tam zkrkavčelo sedm bratrů! Ale vtipné momenty rozhodně převažují, obrovsky mě překvapila, postava královny, kterou hrála Sabina Remundová, která v sobě nezapře svou matku Ivu Janžurovou, jejíž hlas i komediální talent podědila. Další kdo mě překvapil byla Martha Issová. Jako herečku jsem jí v moc věcech neviděla, ale role „němé“ Bohdanky se zhostila perfektně. Dala jí přesně tu pravou dávku nebojácnosti, srdnatosti i veselosti/nezlomnosti, jaká byla v této pohádce potřeba.

To, jak se jí podařilo bez jediného slova vyjádřit radost po vytržení posledních kopřiv bylo skutečně ohromné!

Mimochodem perličkou je, že Issová ty kopřivy skutečně trhala holýma ruka bez rukavic, když přičteme i její herecký výkon, tak má slušně nakročeno k označení „Paní herečka“.

Celkově je ještě docela zajímavou postavou princ Bartoloměj, kterého hraje, mně do té doby neznámý Lukáš Provazník. Obdivuhodné je to jeho přesvědčivé koktání, nedovedu si představit, jak moc to muselo být náročné… Navíc ve mně dokázal vzbudit „pocit zamilovanosti“ což je pro mě také měřítko, kvality filmu, protože jen pokud je hrdina skutečně přesvědčivý tak se mu to podaří. Provazník to měl navíc ještě ztížené o to, že je blonďák, protože na ty obvykle reaguji: „Fuj, blonďák.“ Ale zase, nebuďme povrchní

Sedmero krkavců je velice dobře natočená, napsaná i nahraná pohádka. Režírovala ji Alice Nelis a ani při největší snaze mě nenapadá nic, co by se jí dalo vytknout. Vlastně ano! Je tu jedna věc, která mě vždy spolehlivě zvedne ze židle a tím je oslovení „dcerinko“. Netuším, kde tohle vzali, ale je to k zblití. Nechápu, proč nepoužili klasické „dceruško“. Ale toto oslovení se v pohádce objevuje jen jedno a až v samém závěru a pokud máte štěstí, tak jej ani neznamenáte. Rozhodně kvůli němu, nebudu snižovat hodnocení pohádky. Pokud hledáte nejen pohádku, ale prostě dobře udělaný příběh plný lásky, statečnosti, překvapení a kde zvítězí dobro nad zlem, jako v každé správné pohádce, je Sedmero krkavců ta pravá volba!

A co Vy?

Už jste Sedmero krkavců od Alice Nelis viděli nebo jsem Vás navnadila a teprve se chystáte?

zdroj videa: youtube

The post Sedmero krkavců (2015) appeared first on Nemožné je možné.

 Celou první hodinu se děj odvíjel podle klasických pohádek ale formou pochybného muzikál, který většinu času odrhoval stále dokola jednu a tu samou písničku.

Herecké obsazení? Mizerné! Nejsympatičtější postavy byly  pekař a jeho žena a průměrně můžeme hodnotit  prince, co chtěl Popelku, ten docela ušel (posléze jsem zjistila, že ho hraje herec na, kterého normálně docela ujíždím Ch. Pine a v Čarovném lese ho hodnotím pouze jako ucházejícího. To plně vystihuje ubohost filmu). Nejlépe ztvárněnou postavou, byla bezpochyby čarodějnice, kterou hrála Meryl Streep ačkoliv nechápu, co tato herečka v tomhle braku dělala a podivuje i nad přítomností Johnnyho Deppa, který hrál lehce pedofilního vlka.

Postava Popelky vypadala jako typická nedůvěryhodná záporačka, Locika jako pracovnice vykřičeného domu a Jackovi i Karkulce by člověk s chutí napohlavkoval. Zejména malá „Karkule“ mne tedy vytáčela doběla – takový malý, přemoudřelý, arogantní fracek!

Celý příběh byl pitomý, nezajímavý a ztráta času. Viděla bych to jako nádhernou ukázku toho, jak se i s dnešními technickými výdobytky a absencí hranic nechá něco fakt zbabrat!

Nejvtipnější moment celého filmu, snaha prince „sbalit“ pekařku a když princové „vyjí“ na splavu a rvou si košile.

To byly jediné úsměvné momenty filmu, které plně vyváží nepohádková tragédie, která se ve filmu  objeví a naprosto zkazí už tak nepříliš dobrý dojem z filmu/pohádky!

Čarovný les je v mých očích nekonečný propadák a v žádném případě jej nemohu doporučit ke zhlédnutí, leda že chcete vidět jasný příklad toho, jak se tvorba pro děti dělat nemá!

(trailer)

Zdroj videí: youtube

The post Čarovný les appeared first on Nemožné je možné.

Během první půlhodiny jsem si rychle vytvořila první dojmy: zajímavý soundtrack a Oz je parchant, ale s tím úsměvem, co má, mu odpustíte všechno. Přiznám se, že jsem se bavila docela dobře.

Ale o čem ten film/pohádka vlastně je?

James Franco – Čaroděj Oz je šejdíř a sukničkář pochybné morálky, který vystupuje na poutích a živí se tím, že balamutí prosté a důvěřivé občany. Když jednou prchá před zaslouženým nářezem, skočí do horkovzdušného balónu a pronásledovatelům uprchne. Vítězoslavný úsměv mu však dlouho nevydrží, protože balón si to namíří přímo do tornáda a milý Oz zažije kolotoč, jaký neprožijete ani na Matějské. Nějako náhodou se stane, že to přežije a tornádo ho vyplivne v zemi Oz, kde už celá léta čekají na spasitele, mocného kouzelníka, který se k nim snese z nebe a zachrání je před krutovládou zlé čarodějnice. Jak se dalo očekávat, tak si samozřejmě myslí, že je to Oz, který jim jejich přesvědčená nijak nevyvrací a poté, co zjistí, že čaroděj má nárok na Smaragdový trůn včetně královského pokladu, je ze své nové role nadšený.

První koho v nové zemi potká a kdo ho vlastně seznámí s jeho údajnou identitou je naivní a mladičká Theodora, půvabná čarodějka, jejíž jedna sestra zemi terorizuj a druhá ji chrání. Theodora je krásná a naivní a OZ je dobytek, takže nevyhnutelně následuje akce, slovy mého bráchy, ošustit a opustit. (Pokud chce nějaká citlivá čtenářka bráchovi poslat facku, ráda předám).

Zatímco Theodora si plánuje budoucnost po boku uctívaného spasitele OZ, ten její nadšení rozhodně nesdílí. Navíc potká její starší, neméně krásnou, sestru Evanoru a poté i nejmladší Glindu…

Pochybuji, že by pro ztvárnění Čaroděje Oze mohli tvůrci vybrat lepšího představitele než je James Franco, kterého jsem do té doby sice neznala, ale jako Oz byl perfektní! Ty štěněčí oči a ten rošťácký úsměv… nebylo nic, coby se mu nedalo odpustit.

Naopak Theodora ztvárněná Milou Kunis mi moc neseděla. Mila Kunis sice má velké a výrazné oči a dokázala s nimi vrhat celkem přesvědčivé naivní pohledy, ale já ji mám přece jen zafixovanou jako bad girl, i když si teď nejsem schopná vybavit kvůli kterému filmu.

Celkově je Mocný vládce Oz klasický, rádoby dojemný, příběh o napraveném hříšníkovi, dobru, zlu a přátelství. Nebylo to špatné, ale znovu to vidět nemusím a upřímně vzato nechápu, jak mohli v časopisu Pevnost film Vládce ze země Oz zařadit např. vedle Zloby – královny černé magie, protože ta je nesrovnatelně kvalitnější a mimo jiné byla také nominována na Oscara za kostýmy.

Vládce ze země Oz hodnotím, jako průměrnou pohádku pro dospělé, která nenadchne ani neurazí.

Zdroj videa: youtube

The post Recenze: Mocný vládce Oz appeared first on Nemožné je možné.

Za mě tedy nic moc. Psychologické drama, plné absurdity, které se v traileru vydává za zábavnou komedií plnou cynismu, vzdáleně připomínající Vlka z Wallstreetu, to pro mne představuje jeden z filmů, na který jsem se moc těšila – Sviňák v hlavní roli s mým zbožňovaným Jamesem McAvoyem.

Už obsah filmu, který uvádí CSFD mi přijde, jako by jej psal někdo, kdo na film ani nekoukl a věnoval svůj čas tak maximálně zhlédnutí traileru.

„Hlavní postava – skotský zkorumpovaný policista Bruce Robertson – je posedlý sexem a kokainem. Měl by vyšetřovat vraždu, ale překáží mu vlastní podivínství, zvyk zahrávat si s kolegy a navíc opravdu miluje ženy. O Robertsona se stará jeho parťák Ray Lennox a šéf Bob Toal.“ _{(zdroj. CSFD)}

Z mého pohledu je film hořkým příběhem muže, který je sám opuštěný a trápí jej žalostná přítomnost i staré viny z minulosti. Topí se v tom bahně, je znechucený svým okolím a především sebou, což maskuje naprostou sebedůvěrou v sebe sama, již neustále prezentuje svému okolí a kterou vsugeroval i sám sobě.

On je ten nejlepší, nikdo na něj nemá a ať udělá cokoliv, vždy dostane, co chce… Podvědomě trestá sebe i své okolí, svým chováním se hnusí i sám sobě, ale nedokáže přestat.

Spravedlmost, čest slušnost… to jsou pojmy, které mu nic neříkají. Naopak lži, manipulace, vydírání, úplatnost, zrada, podrazy, krutost, ty jsou jeho denním chlebem.

Zdá se mi, jako by Bruce nebyl schopne prožít nebo cítit něco hezkého či pozitivního. Miluje ženy? Pevně věřím, že autor obsahu to myslel pouze jako ironii. Bruce ženy v žádném případě nemiluje. Využije je, pobaví se s jejich těly, ale nic jiného než chvilkovou zábavu podbarvenou jeho opovržením pro něj neznamenají.

V celém filmu jsem postřehla snad jen čtyři osoby, ke kterým se Bruce chová jako „normální“ člověk.

Film mě bavil ani ne do poloviny. Zbytek jsem dokoukala z pouhé zvědavosti, kam tím režisér směřuje… Ani herecký výkon obvykle velice dobrého Jamese McAvoye film v mých očích nespasí. Po přesvědčivosti s jakou hrál mladého Toma Lefroye ve Vášni a citu čiRobbieho Turnera v Pokání, jsem mu prostě občas toho zlomeného, odporného Bruce nevěřila. Dokud se pohyboval po plátně s šibalským, cynickým a jízlivým pohledem bylo vše ok, ale když situace začala gradovat, Bruce se hroutit a děj se podle mého názoru nelogicky zamotávat, přestalo to být „ono“.

Pomyslnou třešničkou na dortu divnosti, byl konec. Posledních cca 15 min včetně konce samotného jsem prostě moc nepobrala. Nepochopila jsem motivy postav ani to, co se vlastně stalo. Co byla skutečnost, a co představa?

Mně osobně se tedy Sviňák příliš nelíbil a doporučovat jej nebudu.

_{A co Vy?}

Viděli už jste Sviňáka, a jak se Vám líbil?

Srpen 2015

The post Sviňák appeared first on Nemožné je možné.

The post The Great Gatsby appeared first on Nemožné je možné.

O filmu Tři bratři jsem slyšela hodně a nic moc dobrého. Nejvíce jsem na něj narážela v době, kdy jsem byla poněkud alergická na svého oblíbeného zpěváka Tomáše Kluse…

T. Kluse jsem měla vždy hodně ráda, ale jeho poslední CD Proměnamě, pro mě bylo klamání tak velké, jaké ve mně předposlední CD Racek vzbudilo nadšení (to CD jsem milovala). Ze začátku se mi i docela líbila nová životní filosofie T.K. ale postupně času jsem dospěla k názoru, že už to opravdu přehání a je až moc hippie. Smazala jsem si na FB sledování novinek na jeho profilu a zlomila jsem nad ním hůl.

Další důvod proč jsem na Tři bratry nebyla zvědavá a spíš jsem je dopředu vnímala negativně, byl pan Svěrák starší. Lidi, já nevím proč, ale já mám na něj příšernou alergii. Jak vždy vstupuje do děje, alespoň v podobě hlasu a vychovává a moralizuje (Lotrando a Zubejda, Vratné lahve a nyní Tři bratři) a poslední věc, která mi bránila ve zhlédnutí je to, že nesnáším Vojtu Dyka, přijde mi neskutečně namachrovaný a samolibý.

No, ale nyní jsem ochořela, začala být v depresi a nudit se, tak jsem hledala, jak bych se zabavila a z rádií na mě neustále „útočila“ ústřední písnička Tří bratrů, kterou nazpíval T. Klus ještě svým původním stylem, který se mi tolik líbil. Nakonec jsem nevydržela a na pohádku jsem se koukla a vážení, musím říct, že je vážně dobrá.

Hned po prvních několika minutách mě nadchlo, že se jedná o muzikálovou pohádku, více se v ní zpívá než mluví a ačkoliv dnes Z. Svěráka nemám ráda na jeho písničkách jsem jako dítě vyrostla a upřímně, určité kouzlo pro mě mají dodnes.

Trailer:

Zpěv Tomáše Kluse, perfektně do pohádky o Šípkové Růžence zapadal a i sám T.K. vypadal jako ukázkový romantický hrdina. Věřila jsem mu každé slovo a pohádka o Růžence se mi ze všech třech pohádek líbila nejvíce. Jiří Lábus exceloval jako perfektní čarodějnice, písničky byly perfektní a jediná výtka, kterou bych mohla mít, by patřila představitelce Šípkové Růženky, protože mi přišla tak nějak nepřímná a řekla bych až falešná… jí jsem to hraní moc nevěřila.

Herecký výkon Vojty Dyka. Jak už jsem zmínila já ho nemám ráda, ale role toho chasníka se zhostil naprosto dokonale. Působil přesně tak sebejistě a bezstarostně, jak bych si kluka jehož největší vadou je zbrklost představovala. A ačkoliv někomu přijde jako levně směšné to, jak se praští o dveře u Holeny doma, mě to pobavilo a ten výraz, kdy říká, že Holenu nechce… k nezaplacení.

Texty písniček. Ano je pravda, že jsou takové prosté, ale proč by neměly být? Když koukám na hudební pohádku budu očekávat, že texty budou snadno pochopitelné, budou se rýmovat a budou mít hezkou a chytlavou melodii a taky to vše bylo splněno, tak co víc si přát?

Tomáš Klus: Když si tě dívko představím

Pedofilní myslivec. S tímhle označením myslivce už jsem se setkala na internetu a plně s ním souhlasím. Na co Svěráci mysleli, když cca 17 letý kluk žádá o ruku cca 8 letou holčičku?! Vypadalo to divně, kostrbatě, nechutně a fakt…hloupě. Tohle se jim tedy opravdu nepovedlo a je to jedním z důvodů, proč se mi pohádka o Červené Karkulce líbila ze všech nejméně, dalším z důvodů byl vlk. Já tedy nevím o co se tvůrci snažili, ale mě vlk nepřišel ani děsivý, ani reálný, přišel mi celkem mimo a za mě se jim teda moc nepovedl, i když uznávám, že musela být takřka nadlidská práce tu loutku ovládat, tak aby to zapadlo do filmu.

Vstupování Z. Svěráka do děje. Jeho postava mi tam přišla absolutně a naprosto zbytečná a jsem si jistá, že ty tři pohádky šlo určitě spojit i takový způsobem, při kterém bych neměla chuť házet na obrazovku rajčata.

!!! Nepochopila jsem ten pohoršený tón, když v pohádce o Šípkové růžence rádci králi říkají, že druhá kapka přijde na prsa. Co to těm dětem zase sugerují? A taky jsem nepochopila, to odsouzení zvědavosti. Růženka zase tak zvědavá nebyla a hlavně, co si z toho mají děcka odnést? Nepřemýšlejte, neptejte se, neprozkoumávejte neznámé… prostě seďte na zadku jako pecky a memorujte se věci nazpaměť…

Závěr: První pohádka o Šípkové Růžence se mi líbila velice, vyzdvihuji T.Kluse, J. Lábuse a i Z. Norisová, byla dost působivá (když přehlídneme nemožný věkový rozdíl mezi královnou a dospělou Růženkou.) Druhá pohádka o Červené Karkulce byla celá dost mimo a vrcholem mimóznosti byl pár 17letého skoro muže a 8leteté holčičky… To se jim fakt nepovedlo.Nejlepší na celé této pohádce byla zachráněná babička a malá mluvící prasátka. Třetí pohádka O Dvanácti měsíčkách byla taky dost dobrá. Dyk tomu dával šťávu a Ivana Chýlková byla jako macecha vynikající. A i když měla Holena ve zpěvu nedostatky, její výraz to bohatě vyvážil a byla opravdu povedená. Maruška jejíž nejlepší kámoška byla kráva (čtyřnohá a rohatá) je takový ten typ, chudáčka, který úplně vybízí k tomu strčit mu hlavu do závěje a dát mu omejváka. Nemám tyhle trpitelské typy, mouchy snězte si mne ráda. Ale Maruška přesně takováhle být měla a když ve mně vyvolává emoce narvat jí hlavu do závěje, znamená to, že její představitelka splnila svou roli na jedničku. Ještě na závěr bych se zmínila o dvanácti měsíčkách. Ty na jednu stranu působili opravdu dobře, sborová mluva apod. a na druhou stranu opravdu trapně, když jeden z měsíců musel na malou a pak chtěl stejným způsobem uhasit oheň. Jo, to bylo opavdu levné a vážně trapné. Celkově se mi ale pohádka Tři bratři líbila a už několik dní si ji pouštím před usnutím.

DVD pohádky Tři bratři můžete koupit ZDE.

65%

_{zdroj videí: youtube}

Prosinec 2014

The post Tři bratři (film) appeared first on Nemožné je možné.