Krabičku plánuju, dát jako dárek mamce k svátku matek, teď ještě vymyslet co do ní. Pokud Vás něco napadne, šup s tím dolů do komentářů, já se ráda inspiruju!

K výrobě krabičky toho moc nepotřebujete. Stačí Vám klacíky od nanuku a herkules nebo tavná pistole. Já použila tavnou pistoli a protože to s ní byla moje premiéra, je krabička drobátko upatlaná a nakřivo.

Tak jste měli ze začátku s pistolí problém nebo jste všichni už narodili s tavkou v ruce, jako ti co točí všechna DIY videa?

Nejprve je třeba udělat si dno. To vytvoříte tak, že si na stůl položíte jeden klacík a pak k němu po začnete přilepovat po jednom další dřívka.

Když máte dřívka přilepená jako na obrázku, nalepíte ještě jedno, které bude kolmé ostatním a rovnoběžné s tím samotným. Tohle asi není potřeba nějak obšírně vyvětlovat, kouknete a vidíte…

Poté začnete krabičku tvořit vzhůru, po jednotlivých patrech. Každé patro tvoří dvě dřívka, která přilepíte proti sobě, stejně jako to vidíte na obrázku.  A postup stále opakujete…

Když už má krabička požadované rozměry, v mém případě má na výšku cca 7 cm, můžete skončit a nebo přidělat ještě víčko.

Víčko uděláte tak, že do prostoru mezi dvěma klacíky tvořícími poslední patro, vyskládáte další dvířka. Na ně pak jen kolmo přilepíte poslední dva klacíky. Děláte to tedy přesně opačným postupem než při tvoření dna. Takto ale dosáhnete toho, že víčko na krabičku přesně zaklapne a bude na ní držet.

Budu ráda,pokud se o zkušenosti z výroby podělíte v komentářích nebo zanecháte odkaz na nějaký další inspirativní výrobek, který zase totálně zmatlám Tvorbě zdar!

[fruitful_alert type=“alert-success“] Na srovname.cz Vám poradí, kde prodávají nejlevnější tavnou pistoli.[/fruitful_alert]

The post DIY: Dřevěná krabička (návod) appeared first on Nemožné je možné.

Srpen 2012

The post Pletené náramky appeared first on Nemožné je možné.

The post Korálkované kytičky a krabička appeared first on Nemožné je možné.

The post Krabičky appeared first on Nemožné je možné.

Musela jsem překonat spoustu potíží…

Přítomnost mé nejdražší mutti, která mi na stole nenechala prostor větší než papír o velikosti A4 a neustále mě vyrušovala (proto je na pár místech ubrousek roztržený…)

Přesto jsem byla s výsledkem celkem spokojená, protože tenhle ubrousek jsem hledala opravdu dlouho a fakt se mi líbil…

Přesto je mi celý hrnek naprosto k ničemu, protože ve své nekonečné genialitě jsem použila špatné lepidlo a jakmile hrnek použiju, celý obrázek půjde do háje a i kdyby zůstal, tak tohle lepidlo neprošlo žádným testováním a hrozilo by mi přiotrávení…. takže ať žije kreativita a pozorné čtení příbalových informací…

Leden 201301

The post Decoupage na hrneček appeared first on Nemožné je možné.

Postup:

Celý postup je velice jednoduchý.

Každou těstovinu natřeme Herkulesem a posypeme třpytkami.

Necháme pár minut zaschnout a uvážeme ozdobný provázek na zavěšení ozdobičky.

S ozdobičkami je třeba zacházet trochu opatrněji, aby se z nich třpytky neotloukly.

Jedná se o levný ale efektní způsob, jak si ozdobit stromeček. Z jednoho balení třpytek za 18,- jsem udělala cca 30 ozdobiček.

The post Vánoční ozdobičky z těstovin – návod appeared first on Nemožné je možné.

Tak jsem si našla něco, co bych mohla vytvořit a zároveň u toho vyčerpáním nepadla. Capáčky!

The post DIY: Capáčky + návod appeared first on Nemožné je možné.

Jen chci ještě upozornit, že nikomu z daných osob jsem nikdy neublížila, ani jsem se jich nijak nedotkla, Prakticky spolu nemluvíme, a když tak jen o pracovních věcech.

Když mě schválně sekýrují a vylívají si na mně špatnou náladu v klidu jim příkazy odkývnu a pak je jdu normálně udělat, jako bych si ani nevšimla, že mne schválně buzerují. Vidíte?! Jsem naprosto čistá a bez poskvrnky, tak jak je toto možné?

Do práce k nám teď na výpomoc chodí Brigádník. Je ve čtvrťáku na SŠ, nikdy jsme se neviděli a tak jsme si při práci povídali, kdo jsme, co studujeme… apod. Klasika. Pak jsem byla Kolegyní vyzvána, abych donesla balíky na poštu, šla jsem, a když jsem se vrátila, Brigádník poprvé zaregistroval moji čepici.

Viděla jsem jeho zájem a tak jsem s úsměvem pronesla obvyklou větu, že „to je vlastní výroba, protože obchody prostě nebyly schopny spokojit moji potřebu úchylných čepic.“ Vše bylo v pohodě, oba jsme se zasmáli a tu se do toho vložila Fotografka, která zrovna procházela okolo a bez vyzvání se připojila k rozhovoru.

„Že teda jako ona neví, ale že ta čepice je trapná, že ať se na ní nezlobím, ale vypadám v ní jako debil, že se schválně zesměšňuju, že kdyby jí někdo nabídla 2000,- za to, že si ji dá na hlavu a projde přes náměstí, že by to neudělala… Že jsem divná…“

Byla jsem silně zaskočená, protože za prvé se s ní nikdo nebavil a za druhé na ní byla patrná touha být na mně hnusná a nadávat mi. Bylo mi to před Brigádníkem trapné (a jemu to bylo zjevně také nepříjemné). Tak jsem se jen pokusila chabě namítnou, že mému okolí se ta čepice líbí. Vzpomněla jsem si i na článek tady na blogu, kde jsem ji ukazovala, a kde mě dost lidí podporovalo v jejím nošení, takže jsem ani nekecala, navíc moje rodina tu čepku miluje… Ale ani to Fotografku z míry nevyvedlo. Prý si ze mě určitě dělají srandu, nebo mám okolo sebe divné lidi. Takže jste divní vážení a já vypadám jako debil…

Naštvaná jsem dorazila za mamkou a vyprávěla jí to. Bohužel mamky reakce na podobné situace je vždy stejná, a to ta, že mi ti lidé závidí. Jenže vážení, to by mi muselo závidět takových lidí… A co mi chtějí závidět?

Dle mamky je to vzhled. Ok, jsem docela hezká a vím to o sobě. Nemám potřebu cpát své fotky na blog a sociální sítě aby mi to psali lidé, navíc si nadevše cením anonymity, takže fotku na blog dát nepotřebuju, takže budete muset věřit mě a všem těm lidem co mi to říkají. (Vážně, už se mi stalo, že ze mnou přišli cizí lidí jen, aby mi řekli, že jsem krásná…) ale Kolegyně je podle mého názoru hezčí,navíc se maluje, je moderně oblečená z řetězců, proč si nepodá jí?

Fotografka sama je opravdu nehezká, nepříjemná, čtyřicetiletá, bezdětná blondýna, malá, tlustá, s velkým nosem asi pěti bradama, malýma prasečíma očkama, barvy vodové modré.

Dalším důvodem je pak prý to, že jsem mladá a mám přítele, Kolegyně je stejně stará, s přítelem mají před svatbou, řeší miminko a v létě se stěhovali do vlastní novostavby, neměla by si spíš podat jí?!

Ještě ji prý může srát to, že mám „jen“ poloviční úvazek. Copak je blbá? O co míň odpracuju o to míň mám peněz.

Pak taky to, že studuju VŠ. No tak to má fakt důvod, ze školy mě stejně určo vyhodí,protože vůbec nestíhám učení… Navíc Kolegyně v létě dopisovala bakalářku, takže zase by terčem měla být ona a ne já.

Podle mého názoru to tkví v něčem úplně jiném.

Hrozně je seru tím, že se nedám vytočit. Že nejsem hysterická trapka, co se musí chodit „vydýchávat ven“ kdykoliv se jí něco nelíbí. Nestěžuju si a navenek jsem v klidu a pohodě. To je podle mého názoru ten pravý důvod proč je na mně hnusná, sekýruje mě, vylévá si na mně svoje nálady apod. – chce mě vytočit. Jenže to má smůlu, samozřejmě, že jsem vytočená a nejradši bych jí tu její hnusnou kebuli narvala do prdele, jenže to na sobě nikdy nedám znát. A čím víc ona dělá, tím víc já jsem v klidu, nic mě nemůže rozhodit tak, abych na ni nebyla slušná a milá. Nikdy jí nedám znát, že chápu a naprosto rozumím každé buzeraci, kterou vypustí z huby (obvykle ještě dřív než dokončí větu) a že si uvědomuju, jak neskutečně si na mne dovoluje. Navenek jsem prostě spokojený, šťastný blbeček, kterého nic nerozhodí. A ona se z toho může posrat.

Druhá příhoda se odehrála dneska, ale vidím, že tenhle článek už je sám o sobě dlouhý dost, takže to nechám na jindy.

Závěrem bych ráda podotkla, že celé je to vlastně hrozně zajímavé. Jak moc nevyzrálý a trapný musí člověk být, aby šel někomu nadávat, kvůli tomu, jakou nosí čepici? Podle mne to jasně ukazuje, že díky tomu, že nemá děti – zůstává sama stále dítětem, protože nikdy nepovýšila do pozice rodiče. Stále se chová jako malý rozmazlený fakan a to i přesto, že teď si koupila a rekonstruuje chalupu. Rodiče jí tam pomáhají, ale ona jen vypráví, jak je to všechno špatné, jak to dělají blbě… Nejvíc mi ale vyrazila dech, když vyprávěla, jak ona nevaří, že jí to nebaví apod. Když má hlad, tak napíše mámě, ať jí udělá něco k jídlu, že si přijede. No a tuhle to takhle udělala a normálně, když přijela domů, tak ten hermelín ještě nebyl zapečený!!! No, tak máme, vynadala…

Tady je podle mého názoru jasně vidět, co je to za člověka a jsem přesvědčená, že jsem její motivy odhadla správně.

Celá tahle situace a velice nepříjemná atmosféra v práci mně jen utvrzují v tom, dát výpověď. Dnešní příhoda tomu jen dodala a já se rozhodla, že do konce týdne tu výpověď dám.

Co Vy na to?

Proč myslíte, že mne Fotografka tak nesnáší?

Taky Vám její chování přijde tak přes čáru jako mně?

A co si myslíte o mé čepici?

The post Příhoda z práce appeared first on Nemožné je možné.

The post DIY: Kapsička na drobné appeared first on Nemožné je možné.

The post DIY: Krabička appeared first on Nemožné je možné.