Já kreslila oba 🙂
Ale fleky v záhlaví jsem „obšlehla“ z tvorby postižených „umělců“ a vlnkama jsem zkoušela,jestli to jde udělat tak, aby se mi to líbilo 🙂

Ty festivaly pro mě zní dost děsivě. Sama jsem strávila 6 týdnů v lázních i s mamkou a bráchou, kde byly právě postižené děti, jak fyzicky tak mentálně. Trvalo mi několik dní, než jsem byla schopná v jídelně jíst a dodnes je mi to velice nepříjemné…

Děkuju 😀 Obrázek v záhlaví jsem dělala jako parafrázi na obrázky, které jsem viděla v textu. Vlnky vznikly tak, že jsem se nudila a už jsem si jen bezúčelně hrála 🙂

Já nebyla ta, co schytala ránu 🙂 Ale viděla jsem, jak se takhle chovali ke svému doprovodu – asi matkám.
To s těmi právy myslím, že prostě nemá smysl. Oni prostě rovnoprávní nejsou a vadí mi, že na jednu stranu je snaha postavit je na „úroveň“ zdravých lidí a na druhou stranu se jim vymýšlí „speciální disciplíny“ protože jejich výkony ve srovnání s výkony zdravých lidí zkrátka neobstojí (ačkoliv) samozřejmě připouštím,že existují výjimky, ačkoliv jsem nikdy žádnou nepotkala.
Definovat umění je hrozně těžké, ne-li nemožné. Když použiji definici z netu: „1. „vysoký stupeň dovednosti, tvůrčí schopnosti v určitém oboru činnosti““
Tak ve společnosti mentálně postižených lidí jejich výtvory lze za umění označit, ale nelze je jako umění prezentovat zdravé společnosti, protože v tomto srovnání se jedná o výkony srovnatelné s výkony dětí předškolního věku.