Komentáře: O tom, jak jsem k práci přišla

Od: Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně... - Antea bloguje

Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně... - Antea bloguje — Sat, 21 Aug 2021 15:58:14 +0000

[…] jsem tu psala článek o své práci. O tom, že je to první práce, která mě baví a ve které se cítím kolektivně dobře. Ale […]

Od: Antea

Antea — Sun, 25 Jun 2017 06:57:07 +0000

Odpověď na Lúmenn.

Děkuju.
Pořád si říkám, že už to nebolí a jsem už ok, a vždy pak nastane situace, která mi ukáže, jak moc se pletu…

Od: Lúmenn

Lúmenn — Tue, 20 Jun 2017 18:52:49 +0000

Držím pěsti, mého drahého před časem vyhodili dva dny před koncem zkušebky, tak je mi jasné, jak to s člověkem zamává. A stejně tak držím pěsti, a´t bolest přebolí. Kdyby to byl ten pravý, nedonutil by tě tak dlouho tak moc plakat.

Od: Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně… | Antea bloguje

Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně… | Antea bloguje — Tue, 20 Jun 2017 16:11:25 +0000

[…] jsem tu psala článek o své práci. O tom, že je to první práce, která mě baví a ve které se cítím kolektivně dobře. Ale […]

Od: Antea

Antea — Tue, 20 Jun 2017 15:33:19 +0000

Odpověď na Veronika Vé.

Moc děkuji za přání, ale bohužel jsme vše viděla moc růžově.
Je pravda, že mě práce baví a mám ji ráda, ale v tuhle chcíli bohužel prohlížím nabídky práce a rozesílám životopisy.
Od nástpu jsem dřela za 3 lidi a šéf mi sliboval, že až sestavíme tým, budu vedoucí, všechny jsem zaškolila a před pár dny si našel jinou vedoucí.
Dnes mi sděli, že aby mi mohl dát takový plat co dává nováčkům, tak mi musí snížit pozici…
Ostatní už si všimli předtím,že se mnou vymetá, ale tohle byla poslední kapka. Zítra mu řknu, že jestli tohle myslí vážně, ať mi připraví výpověď 🙁

Od: Veronika Vé

Veronika Vé — Sun, 11 Jun 2017 15:20:21 +0000

Gratuluju ti k práci, která tě baví a zároveň i uživí. Podle toho, co píšeš, jsi musela projít opravdu těžkými zkušenostmi a obdobím a je obdivuhodné, že jsi to nakonec dokázala a takovým lidem to upřímně přeju, i když je osobně neznám! 🙂

Od: Antea

Antea — Mon, 22 May 2017 18:09:34 +0000

Odpověď na Jana Kočkomilka. Já jsem taky hrozně ráda, že ty články znáš. Já tě jako kamarádku beru :-) Sice jsme se nikdy nepotkaly, ale myslím, že díky blogům se známe líp než se znají kdejaké např. kamarádky z práce apod. :-)

Od: Jana Kočkomilka

Jana Kočkomilka — Thu, 18 May 2017 05:25:29 +0000

Já na pracaku byla. Nebrala jsem to jako ostudu. Spise jako mezičas konce a začátku smluv. Nikdy mi netrvalo dlouho si práci najít. Proste jsem chodila po městě a brala i pokladní (to jsem měla jako brigádu na stredni)… nakonec mne semlela prace u ex. Už se jí ani nechlubim, spíše se stydim. Stejně jako za něj/ni samotného. V DHL se mi hrozne líbilo, než jsem tam přivedla kolegyni … no a pak jsem naštěstí brzy otěhotněla (zazrak) a teď jsem doma na rizikovém. A už mám brigádu na mateřskou, kdybych měla čas a Princ svolil 🙂 ale jsem hrozne ráda, že znám články, které zmiňujes. Cítím se jako kamarádka 🙂

Od: Antea

Antea — Wed, 17 May 2017 19:55:16 +0000

Odpověď na Kája. Děkuju :-) Zrovna připravuju článek o tom, jak jsem se z workoholismu vyléčila. Upřímně vzato v jeden čas už jsem naháněla strach i sama sobě :-D

Od: Zlo z pracáku! | Antea bloguje

Zlo z pracáku! | Antea bloguje — Wed, 17 May 2017 15:59:42 +0000

[…] Možná si říkáte, že to se mi to kecá, když sedím pěkně v teple v kanceláři, den trávím ťukáním do klávesnice a na pracáku jsem v životě nebyla. Jenže všechno není takové jaké se zdá být. Příběh o tom, jak jsem ke své práci přišla. […]