Komentáře: Novinky

Od: Kde má život brzdu? - Antea bloguje

Kde má život brzdu? - Antea bloguje — Thu, 15 Apr 2021 19:30:54 +0000

[…] to nemluvím o rozchodu, o tom jste tady toho četli víc než dost. VBho jsem milovala ještě dlouho po rozchodu, protože jsem věděla, že jakmile přestanu je […]

Od: Antea

Antea — Thu, 16 Feb 2017 19:36:56 +0000

Dlouho jsem přemýšlela co na tohle odpovědět, ale už vím. Mně taky mrzí, že jsem to zažila. Hodně mě to změnilo. Na jednu stranu bych řekla, že v horšímu. Zabilo to ve mně dítě – moje bezelstnost, radost, nevinnost a naivita jsou pryč, ale na stranu druhou mě to neskutečně posílilo. Jsem teď připravená si od života vzít co chci. Povýšila jsem v práci a zřejmě budu i nadále postupovat, jsem připravená si letos vzít hypotéku a pořídit si vlastní domek – můj celoživotní sen. Mám spoustu plánů a jsem maximálně vytížená. Můj osobní život a city neexistují. Přece jen se ale někdy večer stane, že povstane kousek toho dítěte a já na okamžik ucítím ten chlad, samotu a beznaděj co mě obklopuje. Já jsem VBho opravdu milovala, byl první a jediný člověk na světě, které mu jsem skutečně, 100% věřila, když nebyl šťastný on, nebyla jsem ani já, když se usmál, měla jsem vše co jsem potřebovala k životu. Když si uvědomím, že jsem o tohle přišla nebo možná, že jsem to ani neměla, protože ten VB, kterého jsem znala celých těch 10 let a kterého jsem 2 roky milovala, by mi tohle nikdy neudělal, chce se mi umřít… ne bolestí, ale hrůzou, protože dříve mi tohle vědomí způsobovala srdcervoucí bolest, ale teď už nic necítím. Jsem lhostejná k sobě, k VBmu, ke své rodině… na ničem mi nezáleží. Jediný, kdo mi alespoň na chvíli dokáží vyvolat teplo na hrudníku jsou Ciri a Matýsek.
Ze všeho nejvíc bych to všechno chtěla říct své babičce, ale nemůžu. Myslím, si, že ona je jediná, kdo by mi dokázal poskytnou správnou reakci. Jenže už jsem rozešlí rok a před babičkou i dědou stále předstírám vztah. Nejdříve jsem se styděla a navíc jsem o tom nedokázala mluvit a teď jednak nechci přiznat roční lež, a druhak a to především je, že moji prarodiče jsou už hodně staří a mají mě rádi. Viděli, jak moc mám VBho rádi a proto budou tušit, co jsem prožila a prožívám. Budou se strašně moc trápit a to já nechci. Ačkoliv říct to babičce je už od rozchodu moje největší přání nemůžu to udělat. Chci je nechat odejít v klidu s pocitem, že je o mně postaráno a že jsem šťastná.

Od: Jana

Jana — Wed, 28 Dec 2016 17:18:47 +0000

Hrozne mne mrzí, že jsi tihle zažila v reálném životě. Vzpomínala jsem, zda jsem třeba nezažila ve skutečnosti něco podobného se svým ex,když mi řekl, že je žena … když se pak mému příteli stal úraz a byl na operaci,pochopila jsem,ze až tohle je láska. Ze až když jsem se psychicky vyčerpana plazila ke dveřím,protože jsem byla psychicky na dně,ale musela jsem přítele vidět,ze pokud by vážně stalo,že by umřel, zabilo by mne to. Tohle mne naštěstí jen posílilo.

Ještě mne tak napadá… možná by se ti hodila má schopnost (hodně špatný psychicky rozpolozeni), že když mi někdo něco udělá, spalim most a konec. Ten člověk pak musí přijít znovu a vše přebudovat, postavit most od začátku znovu. Jinak pro mne neexistuje.

Diky za článek. Jsem ráda, že skončil tak pozitivně 🙂