Jsem ráda, jestli Ti můj článek nějak pomohl.:-)
Psala jsem ho před rokem, a i když ani teď není můj život nějaká extra hitparáda, ušla jsem obrovský kus cesty. Až teď, když tenhle článek zpětně čtu, si uvědomuju, jak moc daleko už od svého tehdejšího stavu jsem.
VBho jsem si vyřešila a vypadá to, že tentokrát už definitivně. Nejsem z toho šťastná, pořád ho mám ráda a myslím, že vždy budu, stýská se mi po Ciri, ale já a VB nemáme společnou budoucnost.
Sociální okruh jsem si sice rozšířila jen honě nepatrně, ale vzhledem k tomu, že každý nový chlap v mém životě se mě pokusil sbalit, moje ego jásá. A jeden z nich se mi navíc opravdu líbí a dovedu si představit, že by mezi námi asi mohlo něco být, což je něco, co bych si, když jsem před rokem psala tenhle článek, nedovedla ani představit.
Práci jsem vyřešila tak, že jsem odešla na volnou nohu. Jistě, je to stres, boj o zakázky, nejistý příjem, ale žije se mi takhle o hodně líp, protože jsem svobodná.
Nemůžu říct, že jsem extra šťastná, ale nejsem ani vyloženě nešťastná. Jsem na takovém neutrálu, někdy je líp a někdy hůř, ale věřím, že to půjde nahoru.
A to je to, co chci vzkázat tobě.
=> Bude líp! <= Asi Ti to teď nepřijde, ale když budeš překonávat den za dnem a občas s tím trochu zabojuješ, půjde to. Já jsem důkaz! Na konec Ti prozradím jeden, ze svých oblíbených citátů. Asi je dost známý a asi bude znít naivně, ale já tomu opravdu věřím a to mi často pomáhalo. "Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec." Držím palce, aby se během následujícího roku tvůj život změnil k lepšímu, stejně jako můj 🙂

Nebojím se finanční náročnosti, souhlasím s tím, že to jsou kecy 🙂
Bojím se toho, že budu sama. Dítě bude nemocné a já nebudu mít s kým se poradit, nikdo mě v péči nevystřídá, nebudu mít s kým sdílet jeho úspěchy atd.
U mě alkohol zatím funguje jako otupovač. Nepiju nějak moc, spíš se snažím pořád. Např. během dne ucucávat punč, nebo vaječný koňak apod. prostě dost na to, abych tolik nevnímala trápení, ale zase ne tak moc, aby ze mě byla troska… zatím to vypadá, že nad tím mám kontrolu. Když nemám co pít, zadek abych si došla něco koupit obvykle nezvednu, takže asi je to ještě ok…

Jj, snažím se to brát nějak popořadě a posunovat se někam dál….

To chápu. Já jsem se takhle upnula na Ciri, stejně jako VB. Jenže Ciri je jeho. Pořád přemýšlím, že bych si adoptovala pejska z útulku, ale zatím to nejde. Chystám o tom i článek…

Děkuju za podporu 🙂