Bez mobilu ani ránu

Mobil je dneska neoddělitelnou součástí našich životů a neobejdeme se bez něj ani na kole. Nebo alespoň já ne, protože bez navigace jsem naprosto ztracená. Přemýšlela jsem tedy, jak to udělat, abych měla navigaci pořád před očima a nemusela za jízdy pořád vytahovat mobil a riskovat, že ho upustím.

Cyklistická brašna na rám kola

Nechtěla jsem za výbavu utrácet tisíce. Hledala jsem něco levného, na čem si vyzkouším, co vlastně potřebuju.Tak jsem mrkla na poštovné zdarma a měla jsem štěstí. Objevila jsem totiž suprovou cyklistickou brašnu na rám kola. Která perfektně vyřeší, všechny moje potíže.

Díky suchým zipům ji lze uchytit na jakýkoliv rám, takže je vhodná na každé kolo. Mobil bezpečně zavřete do kapsičky chráněné poctivým zipem, takže se nemusíte bát, že by vám za jízdy vypadl. Vrásky vám nemusí dělat ani déšť, protože vrchní část brašny je z průhledného plastu a kapky deště k telefonu rozhodně nepustí.

Praktické údaje

Brašna má rozměry 17 x 7 x 7 cm. Vejde se tam tedy telefon o maximální velikosti 5 palců. Do spodní části brašny se vám vejde i pár drobných nezbytností, jako je třeba platební karta, klíče nebo kapesník. Vybrat si můžete celkem ze 4 barev, takže určitě vyberete takovou, která vám bude skvěle ladit ke kolu a cyklistické helmě.

Za zaslání produktu na recenzi děkuji e-shopu postovnezdarma.

The post Cyklistická brašna na rám kola appeared first on Nemožné je možné.

České seriály nesleduji

Od dob, kdy jsem někdy v prváku na střední koukala s mamkou na Ordinaci v Růžové zahradě uplynulo bezmála dvacet let. Doma nesnesu televizi a po projevech Jaromíra Soukupa jsou důvodem i české seriály. Když se u babičky mihnu okolo zapnuté televize, kde zrovna běží veledíla typu…

• Ulice
• Ordinace
• Slunečná
• Pošta pro tebe
• Nebezpečné vztahy

… úplně cítím, jak mi klesá hodnota IQ. A protože to si samozřejmě nemůžu dovolit, nebo si za chvilku nezavážu ani tkaničky u bot, snažím se vyvarovat debilních šroubovaných dialogů, nepřesvědčivých hereckých výkonu, absurdních situací naprosto poplatných divákovi a postav, které vykreslují veškeré lidstvo jako naprosto tupé a omezené burany. Ostatně nikdy jiný se na podobný odpad ani koukat nezvládne.

V hlavní roli Emma Smetana

Emmu Smetana (skloňuje se to příjmení, když se nepřechyluje nebo ne?) sleduji už nějakou dobu na instagramu. Fascinuje mě, jak polarizuje českou společnost. Kdokoliv Emmu Smetana zná tak ji buď miluje nebo nenávidí. Já jsem se k jejímu sledování dostala tak, že mě fascinovalo, jak Emma leze na nervy, ačkoliv nedělá nic s čím bych nesouhlasila. Očekávám od sebe víc, než že mi budou vadit lidi, kteří nedělají nic špatného a já ani nedokážu definovat, co mám s nimi vlastně za problém.

Po dlouhodobém sledování jsem zjistila, že je Emma Smetana vlastně úplně fajn. Líbí se mi, že má odvahu si děla věci po svém. Nejspíš díky tomu, že nevyrůstala v české postkomunistické „zaprděnosti“, ale první krůčky, rozumy a slova dělala ve Francii.

Díky tomu si dělá věci ne tak, jak je tu zvykem, ale tak, jak chce. A to je mnoha lidem trnem v oku. Naopak, já tohle strašně moc obdivuju. Fascinujeme, jaké mezinárodního vzdělání se Emmě podařilo dosáhnout, jak je pracovitá, disciplinovaná, a když přijde na její jazykovou výbavu, tak to už naprosto obyčejně závidím.

Takže, co mají lidi s Emmou Smetana za problém? Já už nic, ale nedávno jsem narazila na článek, kde se o Emmě píše jako o „chladné, odměřené a přímé“. Myslím si, že to celkem sedí. Osobně si i myslím, že Emma je hodně uzavřená a dokud jsem neviděla její geniální rozhovor s Mikýřem, tak jsem si myslela, že je i suchar. Po něm mi došlo, že spíš jen potřebuje čas, aby si na lidi zvykla a nedokáže být během minuty kámoška s každým.
To chápu, měla jsem to úplně stejně.
Zatím co já, jsem se to ale naučila maskovat, předstírat bodrost a otevřenost, abych zapadla, tak Emma zůstala hrdě svá a tak to má být. Jenže vybočuje a to se mezi dětmi a v Čechách i mezi dospělými zkrátka neodpouští.

Předem odsouzeno k zániku

Od Primy to byl odvážný tah, kdy chtěli vytvořit seriál, který zasáhne masy a hlavní roli svěřili člověku, kterého masy buranů nesnáší. A je to obrovská chyba, protože po těch patnácti letech, je seriál Eliška a Damián první český seriál, na který jsem nejen ochotná se dívat, ale dokonce mě i baví a na každý nový díl se těším. Dokonce tak moc, že silně bojuju s pokušením si předplatit Primu+, jen abych se dostala předčasně k novému dílu.

Recenze seriálu Eliška a Damián

Seriál pojednává o ženě ze současnosti Elišce, která vede krachující rodinnou marmeládovnu a princi Damiánovi, který pochází z doby před cca 300 lety. Damián na sebe napatlá výtvor svého přítele alchymisty a začne cestovat časem do Eliščiny doby. Z toho vzniká řada zajímavých a komických situací nejen v současnosti, ale i minulosti, kde má Damián před svatbou. Měl by se tedy věnovat své budoucí nevěstě a nikoliv pendovat časem a pomalu se zamilovávat do Elišky.

Zápletka dává smysl, vtipné situace jsou opravdu vtipné, děj svižně plyne, nenudí a divák je zaujatý od začátku až do konce. Nebo by alespoň měl být, protože tohle rozhodně patří k nadprůměru toho, co jsou české televize schopny vyprodukovat. Ovšem pokud je český divák zvyklý na „blitky“ typu Ulice, tak těžko ocení seriál k jehož pochopení potřebuje IQ, které bude vyšší než jeho tělesná teplota.

Herecké výkony seřazené, jak je vnímám já

Babička Kateřina (Dana Syslová)

Babička Kateřina je živel. Lecos už v životě zažila a jen tak ji něco nepřekvapí. Takže, když jí Damián zmizí před očima nezačne vyšilovat, ale naopak uvěří jeho příběhu a stane se jeho spojenkyní v současnosti. Na paní Syslové je vidět, jak si hraní svérázné babičky užívá. Energie a dobrá nálada z ní jen čiší a je radost ji sledovat.

Princezna Eleonora (Anna Dvořáková)

Damiánova sestra je neskutečná šťoura, myšleno v nejlepším slova smyslu. Všude je jí plno, nic jí neuteče a díky tomu, že je i velice chytrá, brzo se dozví, co se s jejím bratrem děje. Anna Dvořáková byla divoká karta. Pochází ze slavné herecké rodiny, oba její rodiče jsou herci, ale zatím se v nám v hlavních rolích nepředstavila. Takže ač hraje, panovala otázka, nakolik je za tím talent a nakolik protekce. Po zhlédnutí prvních pár dílů můžu říct, že za mě je za tím rozhodně talent. Dvořáková vdechla Eleonoře nepřehlédnutelnou osobnost, čtveráctví a styl. Myslím, že bude patřit k nejlepším umělcům své generace.

Princ Damián (Robert Urban)

A už tu máme samotného hlavního hrdinu, kterého ztvárnil, pro mě dosud neznámý herec, Robert Urban. Damián je noblesní, čestný a statečný, prostě klaďas, jak má být. Urban musí při hraní často měnit polohy z důstojného prince do „pošuka“ v současnosti a dlužno říct, že i komické situace zvládá naprosto uvěřitelně a nejsou tlačené na sílu. Já musím ještě podotknout, že jsem viděla Urbanův rozhovor v DVTV. A musím říct, že to byl nejlepší rozhovor, jaký jsem kdy slyšela. Myslím tím, že ačkoliv musí být všichni zúčastnění z reakcí na seriál zklamaní, Urban na otázky odpovídal neskutečně noblesně a laskavě. Dokázal vyjádřit svůj názor, aniž by se dotkl tvůrců nebo diváků a stál si za svým. Doporučuji si ten rozhovor pustit, protože tohle bylo asi nejcharakternější jednání, jakého jsem kdy byla ve veřejném prostoru svědkem.

Alchymista Matouš

Damiánův nejlepší přítel a zároveň týpek, který to všechno zpískal svým elixírem. Matouš je zatím komická postava a já se bavím. Jan Komínek nepřehrává a scény s ním člověku zvednou náladu.

Eliška Mlynářová (Emma Smetana)

Eliška je stejně „akurátní“ jako působí Emma Smetana ve skutečnosti. Je to silná žena, ale v tuhle chvíli si toho ukousla prostě příliš. Ze všech sil se snaží zachránit rodinou marmeládovnu, která krachuje, do toho jí padá na hlavu rodinná vila a navíc si má vzít pořádného grázla, což ještě netuší. Za mě je herectví Emmy Smetany v pořádku. Jasně, na Oscara to není, ale pochybují, že by měla tyhle ambice. Její chování je uvěřitelné, nepřehrává, chová se podle své postavy a když pomineme megatrapnou scénu: „Tak dost, ty hajzle…“, za kterou ovšem nemohla ona, ale mají ji na triku scénáristi, přijde mi Emmin herecký výkon naprosto v pořádku a rozhodně lepší než to tupé odříkávání textu a rádoby herecké pokusy, které se odehrává například v již mnohokrát zmiňované Ulici.

Ostatní herecké výkony hodnotím jako průměrné a nijak zvlášť mě nezaujaly, takže se o nich rozepisovat nebudu. Jediný, kdo mi ve své roli vyloženě nesedí je pan správce v podání Milana Šteindlera. Tomu to prostě „nežeru“. Nemůžu se rozhodnout mezi tím jestli z něj mám strach nebo legraci.

Seriálový nadprůměr

Suma sumárum, Eliška a Damián je na české poměry nadprůměrný scénář. Není to studie o cestování v čase ani dokument o historii. Je to obyčejný volnočasový seriál, který má za úkol diváky zaujmout a pobavit. To se mu v mém případě povedlo. Takže i když se to teď v české společnosti nesmí říkat nahlas, aby se člověk úplně nezdiskreditoval, já to veřejně říkám. Líbí se mi seriál Eliška a Damián a těším se na další díly.

The post Recenze seriálu Eliška a Damián appeared first on Nemožné je možné.

Pokojovky jsou drahá sranda

Zjistila jsem, že pěstování pokojových rostlin, není úplně levná záležitost. Pořizovací ceny jsou poměrně vysoké a to nemluvím o příslušenství, jako jsou květináče, obaly, správná hlína atd… Naštěstí, se dají získat i zdarma. O tom si můžete přečíst v článku Jak získat pokojovky zdarma.

Jak se mi to vymklo z ruky

Aktuálně bydlím v 1+1 a při předtuše stěhování do domku jsem začala zběsile shromažďovat rostliny. Protože, květiny do útulného domova přece patří. Jenže stěhování neklaplo a já mám parapety oken, vršek kuchyňské linky a v podstatě jakoukoliv další volnou plochu zaskládanou květináči. A rozjela jsem se opravdu pořádně. V tuto chvíli mám doma obsazených 23 květináčů, další na balkoně a na další pokojovky mi koření ve skleničkách. Prostor u mě prostě ovládly rostliny. Někdy vám představím, alespoň moje nejoblíbenější, protože ty prostě musíte vidět.

Nekonečná radost

Musím ale přiznat, že mi to dělá radost. S do téhle doby nepoznaným potěšením sleduji, jak pomalu raší kořínky, povzbuzuji nové lístky k růstu a nemůžu se dočkat, až budou rostlinky větší a pořádně se rozrostou. Navíc se musím přiznat, že jsem hodně pyšná na to, že jen jedna jediná je koupená, ostatní jsem všechny získala zdarma. Což mě těší, takže mám radost hned dvojnásobnou.

Kam s nimi

Bohužel kapacita bytu je omezená a nastal čas, abych si položila Nerudovskou otázku: „Kam s nimi?“ Hodně se mi líbí nástěnné držáky na květináče. Když si představím, jak spadají dolů liány potosu… Mňamka! Navíc zdi jsou snad jediná plocha, kterou mám ještě volnou. Bohužel jsem to ale musela zamítnout. Nevěřím panelákovým zdím a nechci do nich vrtat. Jsem v nájmu a jako majitel bych za rozvrtané zdi nájemníkovi moc nepoděkovala. Navíc se v bytě nechci úplně usazovat, protože pořád doufám, že už tam dlouho nezůstanu. Takže co teď? Po chvíli googlení mi to konečně došlo. Chce to stojan na květiny! A tak jsem objevila nabídku Favi a jejich nabídku desítek až stovek nejrůznějších stojanů.

Stojany na květiny

Stojan, který by mi vyhovoval musel mít správnou velikost, pojmout hodně pokojovek a musel se mi líbit. Cenu jsem příliš neřešila. Nejedná se o spotřební zboží, ale věc, která mi vydrží roky. Tak jsem se při výběru favoritů, trochu rozšoupla. Vybrala jsem si tři krásné favority, ale tady jsem bohužel skončila. Nedokážu se rozhodnout, který se mi líbí víc.

1. Regál Tuss – je vyrobený z bambusu a dostatečně velký, abych mohla ještě nějaké pokojovky pořídit. Cena 2099,- Kč.
2. Regál Kondela – kov pro mě není úplně top materiál. Díky vertikálnímu rozmístění rostlin, ale zabere méně místa. Cena 1060,- Kč.
3. Rohové schody – připomínají mi stolek z dětství a díky rohovému umístění nezaberou tolik místa. Ale jsou kovové. Cena 1352,- Kč.

A teď přichází řada na vás. Který regál je podle vás hezčí. Zahlasujte v anketě a pomozte mi to rozseknout. Děkuji!

Článek vznikl ve spolupráci s Favi.

The post Kam umístit pokojovky appeared first on Nemožné je možné.

Rodina

Babičky, maminky, tetičky, kamarádky… Netvrďte mi, že nikdo z nich nemá doma ani lísteček. Na namnožení pokojovky často stačí jen lístek nebo kousíček rostlinky, voda a trpělivost. Nestyďte se a zkuste je poprosit. Většinu kytkomilů velmi potěší, když projevíte o jejich pýchu zájem. Často kromě kousku rostlinky, přidají i pár kousků dalších a navrch hromadu rad. Ty si zapište za uši. Pěstování pokojovek sice není jaderná fyzika, ale svoje pravidla to má a když si necháte poradit od zkušenějších, ušetříte si spoustu začátečnických chyb.

Swap

Když nevíte, jak získat pokojové rostliny zdarma, zkuste nějakou swapovací skupinu. Swapování neboli vyměňování je aktuálně v módě. Sama jsem objevila na Facebooku hned několik swapovacích skupin. Zaměřila jsem se na větší města a našla jsem pro Prahu, Brno a Vyškov. Pokud nemáte další rostlinky na výměnu, nevěště hlavu. Pokojovky se množí jako divé a na skupinách se často stává, že někdo nabízí mladé řízky rostlinek jen za úsměv nebo třeba něco na zub. A to je vaše šance na získání své první rostlinky. Jakmile je máte, už můžete vesele swapovat s ostatními kytkomily.

Příležitost

Mějte oči na sťopkách. Pokojovky jsou všude kolem nás a stačí mít jen oči otevřené. Co třeba vaše kancelář, úřady, čekárna u doktora, škola, odpočívadla v panelácích… Všude tam je to samá kytka a vy už víte, že stačí jen lísteček. Často jsou zanedbávané a nestará se o ně nikdo, kromě uklízečky. Ta je sice jednou za týden zalije, ale jinak na ně kašle, takže jeden utržený lísteček ničemu nevadí. Pozor, nenabádám vás, abyste rostlinu oškubali až na kořeny! Pokud máte, ale morální dilema, není nic jednoduššího než se slušně zeptat, jestli byste si mohli kousíček utrhnout. Často ale narazíte na to, že jsou to vlastně rostliny nikoho. Nikdo totiž neví, čí vlastně jsou.

The post Jak získat pokojovky zdarma appeared first on Nemožné je možné.

Ucelený soubor 18 fantasy povídek nás zavádí do Mezivěku. Doby, stovky let po blíže neurčené katastrofě, která uvrhla přeživší lidstvo zpět do hlubokého středověku. Díky slabému králi zemi prakticky vládne Diákon, náboženský fanatik libující si v zatýkání a popravách osob. Nešetří ani šlechtu, která se odmítá podvolit jeho krutovládě. Zemí i lidmi zmítá hrůza a každý kdo může se snaží dostat na jih, co nejdále od hlavního města.

Hrdiny povídek jsou naprosto odlišné postavy. Jednou se jedná o vraha a jednookého žoldák, po druhé o mladou dívku, která se nechala své na scestí, kvůli lásce a po třetí… to je různé. Výběr je opravdu bohatý a málokdy mají postavy něco společného. Na rozdíl od jednotlivých povídek. Ty totiž v naprosté většině spojují hlavní motivy – láska, utrpení a smrt. A je to natolik silný motiv, že i když už to vypadalo, že povídka dobře dopadne a já si to moc přála, hlásek uvnitř mě mi říkal, že se pletu, že tohle určitě dobře neskončí a skoro pokaždé měl pravdu.

Mezivěk, Západozemí, Středozem…

Během psaní jsem si často vzpomněla na George R. R. Martina a jeho příběh ze Západozemí. Jednak oba autory spojuje temná atmosféra světů, které vytvořili a pak i to, jak neúprosně zacházejí se svými postavami. Patrik Griel se s tím opravdu nemaže. Nemilosrdnost s jakou likviduje jednu postavu za druhou mi připomíná Hry o trůny, kde si nemohli být jisti životem ani hlavní hrdinové.

Jak já tohle nesnáším, člověk si k postavě vytvoří vztah, začne svět vidět jejíma očima, pochopí její pohnutky a přeje jí úspěch a najednou je pryč. Stačí nějaký najatý vrah, otrávené jídlo, pád z koně nebo jakákoliv další událost, která ukončí hrdinův život. Naštěstí u povídek je to jiné, než když si k postavě vytváříte vztah v několikaset stránkovém románu. Ale i tak je smrt hrdinů nepříjemná. Na druhou stranu to čtení dává zvláštní napětí. Nemůžete si totiž být jistí vůbec ničím a to je při čtení skvělá tajná přísada, která dodává výsledku správný „šmrnc“.

Na povídkách se mi hodně líbilo, že i když povětšinou mají společný hlavní motiv. Už zmíněnou lásku, utrpení a smrt, jsou přesto každá jiná.

Nejzajímavější mi přijde povídka s názvem Vyjde slunce. Zajímavě se tam střídají časové roviny minulosti a přítomnosti. Za nejdojemnější kousek prohlašuji Sladké sny Haitvo, ze které mi až vyhrkly slzy. Naopak povídka Snadný prachy mě dokázala opravdu rozesmát.

Kdybych si měla vybrat povídku, která na mě zapůsobila nejvíce. Je to Kus domova.

Povídka Kus domova

Královský voják Andrew čeká ve frontě před stanem. Čekání si krátí vzpomínkami na uplynulé dny plné bitev… To zabralo první třetinu povídky a nijak zvlášť mě to nezaujalo. Byla to prostě běžná vojenská nuda. Ale pak to přišlo“ Přímo ve chvíli, kdy si Andrew vzpomněl na tvář, kterou už dávno zanesl prach času. Chudá, ale překrásná dívka z jeho vesnice, byla jeho nejlepší kamarádkou i první láskou. Krásné hebké vlasy, zelené oči a úsměv, který mu vyrážel dech z plic. Ale jedné noci, Ulrika i její matka z vesnice v noci nečekaně zmizí. Fronta do stanu se pomalu krátí. Plánoval žít s milovanou dívkou po zbytek života, ale od oné noci ji už nikdy neviděl. Už je skoro ve stanu. Kdo ví, kde je dnes překrásná Ulrika. Konečně na něj přišla řada. Odhrne stanovou plachtu a vejde do stanu. Na to co uviděl už nikdy v životě nezapomene…

Celkově je audiokniha moc pěkně zpracovaná. Zejména se povedl skvělý hudební podkres, který celou audioknihou citlivě provází.

Opomenout nelze ani výkony hlasové výkony, vypravěčů, kteří knihu namluvili. Petr Lněnička, Jaromír Meduna, Vojtěch Hájek, Radek Hoppe, Jitka Moučková, Otakar Brousek Ml., Petra Špindlerová a Viktor Dvořák.

Když to shrnu, jsou Příběhy z Mezivěku povedené dílo, které má potenciál zaujmout nejednoho milovníka fantasy. Zejména nadšení budou fanoušci Zaklínače nebo už zmíněných Her o trůny.

Pro zajímavost:

Patrik Griel je český hudebník, scénárista, režisér a dokonce i příležitostný herec. Své díla píše pod pseudonymem, ale víme, že se narodil v Praze a vystudoval Střední knihkupecko-nakladatelskou školu a roky pracoval jako knihkupec. Své autorské prvotiny si vydal vlastním nákladem a je nadšeným čtenářem beletrie.

Audioknihu pořídíte na Audiotéce.

Inspirace na další poslech:

The post Recenze: Příběhy z Mezivěku (audiokniha) appeared first on Nemožné je možné.

1. Jídlo

Jídlo se týká každého z nás. Proto je tak důležitý správný přístup k jídlu. Naprostým základem je dojídání. Když vám zbyde porce, neskladujte ji v ledničce, dokud na ní nevykvete plíseň, ale prostě ji dejte rovnou do mrazáku. Věřte mi, že když přijdete večer hladoví a utahaní domů, budete moc rádi, že ji v tom mrazáku máte.
Nakupujte v akci a své nákupy si plánujte. Nepropadejte spontánním nákupům a když jste hladoví obchodům se zdaleka vyhněte. Stejně tak se vykašlete na polotvary, kdo ví, co všechno v tom je. Daleko lepší je vaření jídla doma. Jídlo vařené s láskou chutná nejlépe a navíc tak můžete v klidu strávit čas s rodinou. Zkuste také zařadit do jídelníčku i nějaké méně známé nebo oblíbené suroviny. Např. Polentu, kuskus, červenou čočku, ovesné vločky apod… když se je naučíte dobře a chutně připravit, rozšíříte jídelníček o zdravé a výživné potraviny, které stojí pár korun…
Pokud chcete opravdu ušetřit, měli byste se vyhýbat restauracím. Na druhou stranu, nic se nemá přehánět.

2. Praní prádla

Jak ušetřit při praní prádla? Tady je rada velice jednoduchá – perte plné pračky prádla. Ušetříte tak svůj čas, kdy nebudete pořád lítat kontrolovat jestli už pračka doprala a věšet prádlo na tisíckrát. Uspoříte nejen vodu a elektřinu, ale neodrbete si pračku a ještě výrazně snížíte spotřebu prací prášku. Mimochodem víte, že se dá vyrobit bezva prací gel z kaštanů? Já ho ještě nezkusila, ale chystám se na to… asi už dva roky…

3. Místo cesty autem se raději projděte

Auto jsem si pořídila až po třicítce a je to obrovský rozdíl. Jasně, život je svobodnější a pohodlnější. Nemusím už tahat těžké nákupy v rukou, nejsem závislá na dopravních spojích a jsem zcela soběstačná. (Dokud nepřijde na údržbu auta, protože pak jsem v pr…). S pořízením auta jsem ale hrozně zpohodlněla. Nejraději bych jezdila autem i „vynést odpadky“.  Výrazně mi tak stouply náklady na dopravu. Prakticky se ztrojnásobily. Navíc ubylo chůze pěšky, takže kila šla nahoru, fyzička dolu a ještě mě začaly bolet záda. Kromě ojetí auta, minimalizace bouračky, uděláte něco pro své zdraví, fyzičku i štíhlou linii.

Já zatím svůj zdravý přístup k autu hledám. Věřím ale, že až budu zase žít mimo město a alespoň občas u sebe mít své malé sladké šťěňátko, zase to bude dobré.

4. Neztrácejte čas televizí a raději se prospěte

Nenávidím televizi v ložnici a nesnáším televizní obsah. Tupé seriály, které učí své neméně tupé diváky, jak by měl vypadat „reálný“ život. Na nervy jdoucí reklamy, které se spouští už téměř každých 20 minut a protahují délky sledovaného programu na dvojnásobek. Naprosto zabitý čas. Mám ráda kvalitní filmy i seriály, ale v čas, který si vyberu já a hlavně bez reklam. Co mi ale na televizi vadí nejvíce je elektromagnetický smog. Jsem na to citlivá a i když je televize vypnutá, bolí mě z ní hlava.
Navíc hodně poznamenává kvalitu spánku. Proto nedoporučuje 2 hodiny před spaním koukat na TV, mobil nebo obrazovku počítače. Modré světlo navíc nedělá dobře ani vaším očím. Kdykoliv jsem byla nucená existovat doma společně s televizí, bylo to na výslovnou žádost partnera. Nevím, co ti chlapi na té TV mají…). Ale vždy jsme se dohodli na kompromisu – „TV, budiž, ale jen v obýváku.“

Ale co mě se týká, tak nejlepší rada, jak ušetřit ohledně televize je zbavit se jí. Život bez TV šetří peníze i čas a navíc si člověk kvalitněji odpočine a udělá tak něco pro své zdraví i psychickou pohodu.

Bez digitálních přístrojů by se nám, ale žilo dnes už těžko. Zkuste pro sebe udělat alespoň něco málo a dodržujte pravidlo 20-20-20. Tzn. po 20 minutách práce na počítači se 20 vteřin dívejte na bod vzdálený cca 6 metrů. A před spaním se vyhněte  sledování digitálních přístrojů alespoň na 2 hodiny.

5. Volte nejvyšší kvalitu, ne nejvyšší cenu

Pečlivě si vybírejte kosmetiku, kterou na sebe používáte. V průběhu let jsem si všimla, že běžná chemická kosmetika z drogerií funguje stejně jako léky. Jeden problém vyřeší a dva další vyvolá. Třeba šampon na vlasy. Sice vlasy krásně umyje, nádherně voní a vlasy získají objem… Na druhou stranu nejdou rozčesat, podráždí vám pokožku hlavy a způsobí vám lupy. Už roky, nakupuju 99 % kosmetiky, kterou používám na Biooo. A když už jsme u těch šamponů, tak já mám skvělou zkušenost s tímto. Je to jednička na cesty a občas ho používám i doma. Byl se mnou celý měsíc v Norsku a nemůžu si ho vynachválit. Kromě toho že skoro neubývá, tak jsou po něm vlasy pevné, lesklé, krásně rozčesávají a hlavně nemám podrážděnou pokožku hlavy, což je můj věčný problém.
Často seženete kvalitní BIO kosmetiku za nižší cenu než chemické směsky z drogerií. Navíc si řadu prostředků můžete vyrobit sami doma. Např. masky na vlasy a pleť. Ti šikovnější z nás zvládnou i domácí krémy, deodoranty apod. Na to také chystám Další chytré tipy najdete na zelenyinvestor.cz

Když jsme si vysvětlili, jak ušetřit a zároveň pomoc přírodě měli bychom se zamyslet na tím, co s uspořenými penězi. Já peníze, které svým ekologickým chováním ušetřím, pak investuji do budování pasivního příjmu. Jak šetříte přírodu a peněženku vy?

The post Žít ekologicky je ekonomický aneb jak ušetřit appeared first on Nemožné je možné.

Arsèn Lupina je lupič gentleman, vtipálek, svůdník a především noční můra pařížské policie. Jeho poslední kousky otřásají celou Paříží. Z uzavřené místnosti se mu podaří ukrást vzácný modrý diamant, který patřil baronce z Crozonu. A to prosím přímo během aukce, nad kterou drží ten nejpřísnější dozor policie, všechny dveře uzavřené, východy přísně hlídané, všude policisté, který nesmí modrý diamant pustit z očí. Přesto to Lupin zase dokáže a udělá z policejního inspektora blázna. A kdyby jen jednou… Humor a uličnické kousky jsou pro Lupina typické, a zatímco prostí občané je milují, tak policejní inspektor by jen stěží našel někoho, koho nenávidí víc než Arsèn Lupina.

Arsène Lupin kontra Sherlock Holmes

Po posledním zpackaném pokusu dostat Lupina za mříže už dojde vrchnímu komisaři trpělivost a povolá do Anglie Sherlocka Holmese i s doktorem Watsonem. Arsèn je nadšený, konečně pořádný soupeř! Sherlock ze začátku přistupuje k případu se svým obvyklým klidem a rozvahou, ale i jemu se dokáže Arsèn dostat pod kůži a brzy je jasné, že tentokrát padla kosa na kámen. Zvítězí francouzský dareba nebo zkušený detektiv?

Nudit se nebudete!

Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších audioknih. Moje nadšení pramení z příběhu i zpracování. Příběh podle mě, nemá chybu. Svižně plyne bez zbytečných nudných míst. Je vtipný, zábavný a není v něm nouze o překvapení. Název audioknihy Arsène Lupin kontra Sherlock Holmes je naprosto pravdivý. Arsèn i Sherlock jsou si rovni a opravdu se do poslední chvíle nedá s jistotou říct, který z nich nakonec zvítězí. Navíc kousky, kterými Lupin ztrpčuje život policejnímu komisaři jsou k popukání. Já osobně jsem vždycky byla spíš na vtipné záporáky než na „nudné klaďase“ takže jsem Lupinovi celou dobu držela palce a zlomyslně si užívala všechno, co policii provedl.

Druhým pozitivem, které rozhodně nemůžu přejít je zpracování. Audioknihu totiž namluvili Ivan Trojan a Viktor Preiss a nemá to chybu. Za mě je Ivan Trojan bůh. Kdo viděl Anděla Páně, Šťastného smolaře apod. ví, jak skvěle dokáže vtipné postavy namluvit. Arsena vystihl naprosto perfektně a dodal mu přesně ten šmrcn, kterým tento Lupič gentleman bohatě oplýval.

Arsène nemá chybu

Co se týká negativ, tak já jsem žádná nenašla. Normálně bych vytkla, alespoň mizerný design „obálky“ audioknihy, ale v tomto případě se povedla i ta. Mrzí mě jediná věc. Bohužel se mi nepodařilo najít další Sherlockovy příběhy namluvené stejnými interprety, což je podle mě věčná škoda, protože toto zpracování opravdu nemělo chybu. A není to jen můj dojem. Věděli jste, že Ivan Trojan získal první místo v anketě Neviditelný herec? Sice to nebylo v této audioknize, ale za roli Švece ve hře Plukovník Švec, ale i tak to jasně dokazuje jeho hlasové kvality.

Napište mi do komentářů, jak audiokniha Arsène Lupin kontra Sherlock Holmes padla do ucha vám, případně napište název audioknihy, které bych se měla podívat na zoubek příště.

Pssss… Audioknihu si můžete pořídit na Audiolibrix!

Inspirace na další poslech:

The post Recenze Arsène Lupin kontra Sherlock Holmes (audiokniha) appeared first on Nemožné je možné.

Většina běžný bankovních účtů mladých bank, do kterých počítám i mBank má totiž zajímavé vychytávky, které u jiných účtů nenajdete. Například u AirBank to jsou spořící obálky na spořícím účtu, moc šikovná věcička a aktuálně v podstatě jediný důvod proč ještě Airbank mám. Protože ta trapná atrapa na spořící úrok (aktuálně 0,4 % p.a.) to fakt není.

Svoji vychytávku má i mBank. Je jí mSpoření. Šikovné spořící konto, na kterém si můžete vybrat ze tří zajímavých způsobů, jak ušetřit nějakou tu korunu. A víte, jak to je…„korunka, ke korunce…“, „halíře dělají talíře…“ a další spořivé průpovídky našich babiček, na kterých přece jen něco je…. Mým cílem je pasivní příjem a odchod do důchodu v padesáti letech a tak se mi hodí každá lehce ušetřená/vydělaná koruna. A to nemluvím o tom, že za založení běžného účtu u mBank, dostanu 1500 Kč. Ty pak vezmu a investuju na Bondsteru. Za 1500 Kč, můžu investovat do 15 půjček . S úrokem 17 % p.a. za půjčku to bude krásně naskakovat a nemusela jsem proto vlastně udělat vůbec nic..

Ale zpátky k těm 3 spořícím vychytávkám u mSpoření (to si mimochodem můžete založit jen s mKontem)

Proč si založit mKonto: (a získat 1500 Kč)

1. Můžete si nastavit, aby se vám pokaždé když zaplatíte kartou převedla pevná částka na spořák.
2. Když použijte při placení kartu, je možné si na spořící účet zasílat poměrnou částku z každé platby.
3. Zaokrouhlete si platby nahoru a když zaplatíte kartou, rozdíl se vám odešlete na váš spořící účet.

Spořící účet se sice taky úročí mizernými 0,4 % p.a. ale kvůli tomu si ho nezřizuju. Líbí se mi představa, že si každý měsíc nenásilně uspořím peníze, se kterými si pak budu moc na konci měsíce hrát a investovat je.

A proč tu o mBank píšu?

Když si od 1.8.2021 po dobu trvání akce založíte mKonto, po splnění podmínek dostanete od mBank na účet 1500 Kč. A to je bomba! Vedení účtu totiž nic nestojí a navíc ještě nabízí lepší kurzy při platbě kartou v zahraničí. Takže za mě je to naprosto winwin situace.

Nesmíte ale zapomenout splnit podmínky:

• vyplňte políčko promoakce a napište tam „léto„
• 500 Kč dostanete, když si do 15. dnů od otevření účtu spárujete účet s mobilní aplikací mBank
• dalších 1000 Kč získáte, když do 60 dní od otevření účtu, uděláte 3x zaplatíte kartou na internetu v celkové výši min. 1000 Kč.

Přesné podmínky najdete na stránkách mBank.

Já tyhle akce opravdu miluju. Založím si mKonto a dostanu 1500 Kč rovnu na účet. Mezi moje další oblíbené cesty, jak získat nějaké peníze navíc patří třeba vydělávání díky affiliate marketingu. Jaké další příjmy máte a do čeho nejčastěji investujete? Inspirujte mě v komentářích. Díky

Pozn. Pokud chcete investovat, ale nevyznáte se v tom. Doporučuji Fondee. Stačí poslat alespoň 1000 Kč měsíčně a vaše peníze budou profesionálně zainvestovány. Dosáhnete tak daleko lepších výsledků než u fondů v bance. To jsem si osobně vyzkoušela…

The post Odměna 1500 Kč za založení účtu appeared first on Nemožné je možné.

Nejlepší audioknihy online

Seznam audioknih, které považuji za nejlepší se pravidelně mění. Tohle je můj aktuální seznam, který momentálně poslouchám pořád dokola a dokola a neomrzí mě. Audioknihy mi opravdu pomáhají s usnutím a nedovedu si představit, že bych musela jít spát bez nějaké zvukové kulisy. Pomáhá mi odfiltrovat z hlavy přebytečné myšlenky, kterých je tam poslední dobou opravdu hodně. Podrobnější recenze na některé audioknihy, které jsem slyšela, najdete tady.

Arsen Lupin kontra Sherlock Holmes

Příběhy Sherlocka Holmese miluju. Ale můj nejoblíbenější je ten, kde o Sherlocka příliš nejde. Je o Arsen Lupinovi – lupiči gentlemanovi, který má pod placem celou Paříž a dělá z policajtů hlupáky. Ne, že by se předřel. Chvíle mi je policejního inspektora až líto, ale nakonec u mě zvítězí škodolibé pobavení nad tím, co mu Arsen Lupin vyvádí. Moji recenzi najdete TU

Pýcha a předsudek

Elizabeth a pan Darcy je spojení, které rozbuší srdce nejedné romantičky. Já z jejich příběhu tak moc odvařená nejsem. Nejdříve se nenávidí, ale pak se do sebe zamilují. Klasika, doslova. Líbí se mi, ale za mě žádný zázrak. Co je ale naprosto úžasné je zpracování audioknihy. Paní Benettová je naprosto nepřekonatelná. Kdykoliv jí jen zaslechnu, tak se musím smát a usínat s úsměvem je prostě paráda. (Celá moje recenze na Pýchu a předsudek je tady.)

Babička

Babičku jako knihu nesnáším. Ale audiokniha je něco úplně jiného. Možná je to tím, že tuto verzi načítá ta jediná a pravá Barunka – Libuše Šafránková. (L.Š. má zrovna dneska pohřeb. Taky pro vás byla její smrt takový šok?) Audiokniha Babička je skvěle interpretovaná a když se zaposloucháte do hlasu Libuše Šafránkové, opravdu se přenesete na Staré Bělidlo. Život se v tu chvíli zdá méně komplikovanější, pomalejší a mně přijde i méně utrápený. (Moje recenze na Babičku)

Cizinka

Cizinku jsem poprvé četla, když před lety vyšla v ČR. Bylo to dávno před vznikem seriálu a široko daleko o ní nikdo neslyšel.  Žena, která se propadne v čase a najde životní lásku… Příběh ale není jen romantický. Skvěle zachycuje minulý život, a i když je to u podobných příběhů o cestách časem někdy těžké, tak dává smysl. Je to obrovské spletité dílo, které se skládá z mnoha příběhů, které vás vtáhnou a nepustí. Strašně obdivuju, jak moc promyšlené své dílo autorka měla, když ho psala.

Na Větrné hůrce

Nejkrásnější milostný příběh, jaký znám. Kam se hrabou Romeo a Julie. Kateřina a Heactlif jsou za mě nejdojemnější milenci a dějinách literatury. On chudý sirotek, ona jeho adoptivní sestra, divoká, nezkrotná jako počasí na Větrné hůrce, kde žili. Od dětství byli nerozluční a později přátelství přerostlo v lásku, kterou nezlomí ani smrt… Jenže pak, vinnou hloupých chyb se jejich cesty rozdělily a celý příběh se vydává vstříc srdcervoucí tragédii. Na zpracování audioknihy jsem byla hodně zvědavá, protože špatné zpracování by dokázalo zabít i sebelepší příběh. Naštěstí v tomto případě se dopadlo vše na výbornou. Filmových zpracování vzniklo velké množství. Moje nejoblíbenější, které vám vřele doporučuji, jsou Bouřlivé výšiny. Mimo to, že je nejpovedenější, hraje Heactlifa Tom Hard a to chcete.

Tohle jsou podle mě nejlepší audioknihy online.
Jaké jsou ty vaše?

The post Nejlepší audioknihy online ke stažení appeared first on Nemožné je možné.

Jak si založit blog

Nedříve potřebujete místo, kde vás blog poběží. Tomu se říká hosting. Jedná se o placenou služby a platí se obvykle jednou ročně. Nemusíte se bát žádných závratných částek. Běžný blog, jako mám například já se vejde ročně do 1000 Kč.
U mě je to přesně 624,36 Kč za webhosting No Limit a 175,45 Kč za doménu. Můj blog běží na Wedosu, který je v ČR nejlevnější a já jsem tam moc spokojená a stránek tam mám založených už několik. Navíc má Wedos vždy pro nové uživatele kód, kterým za první rok ušetříte polovinu z ceny webhostingu No Limit. V objednávce prostě vložíte kód WN241ZAQ9C.

Doména je pak adresa vašeho blogu. Nejdřív je třeba si ověřit jestli není už registrovaná, ale pokud je volná, můžete se hned pustit do zakládání blogu.

Redakční systém

Když máte zařízenou doménu a hosting, potřebujete vnitřek blogu. Něco, kde budete psát články. To „něco“ je redakční systém, pokud tedy nejste programátoři a nechcete si vše vytvořit sami. Na to byste potřebovali desítky až stovky hodin času a ještě ke všemu hromadu odborných znalostí. Naštěstí to jde i bez toho. Na Wedosu si můžete vybrat hned z několik redakčních systémů, které nainstalujete jedním kliknutím. Mezi nimi je i ten nejznámější a nejpoužívanější – WordPress. Na WordPressu běží nejenom můj blog, ale i velké množství profesionálních stránek. Když se naučíte ovládat WordPress, je to i cenná položka ve vašem životopisu. Pracuji v marketingu a už mnohokrát jsem na pohovorech znalost WordPressu zužitkovala. A přitom to není nic složitého! Prostředí připomíná klasický textový editor se vším co potřebujete a vzhled blogu si vyberete z tisíců šablon, které dávají jejich tvůrci k dispozici zdarma.

Obsah blogu

Nejdůležitější na blogu je jeho obsah. To je to co rozhoduje o tom, jestli budete váš blog úspěšný a bude mít své čtenáře. Nejdůležitější je, aby měl obsah pro čtenáře nějaký užitek. Pomozte vyřešit jejich problém. Například, já svým článkem radím, jak si založit blog.

Dejte mi vědět jestli vám byl článek k užitku a když budete potřebovat poradit napište mi do komentářů. Pokud budu vědět, ráda poradím.

The post Jak si založit blog appeared first on Nemožné je možné.