<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	
	>
<channel>
	<title>
	Komentáře: 20. Příběh rodiny Lancasterů	</title>
	<atom:link href="https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/</link>
	<description>Nemožné je jen to, co nezkusíte</description>
	<lastBuildDate>Sat, 21 Aug 2021 11:54:45 +0000</lastBuildDate>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.5.5</generator>
	<item>
		<title>
		Od: 21. Příběh rodiny Lancasterů - Antea bloguje		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-83780</link>

		<dc:creator><![CDATA[21. Příběh rodiny Lancasterů - Antea bloguje]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 21 Aug 2021 11:54:45 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-83780</guid>

					<description><![CDATA[[&#8230;] Jak moc se dříve Terra matčiny smrti obávala, nakonec zjistila, že většina obav byla zbytečná. Jistě, smutek a pocit opuštěnosti byl strašlivý. Ale péče o sourozence se ukázala daleko snadnější, když u toho člověk ještě nemusel pečovat o nemocnou a takřka nemohoucí matku.  Konečně si Terra našla čas došlápnout si na Fínu, aby nezanedbávala učení a dodržovala dohodu ohledně dovedností a dvojčata, aby dělal své domácí úkoly. Když Terra viděla odpor dvojčat ke škole, dala jim na vybranou. Buď začnou pracovat na svých školních výsledcích, nebo si najdou brigádu a pomůžou rodinnému rozpočtu, protože úspory po rodičích jim dlouho nevydrží. Samozřejmě se rozhodli každý jinak, protože jak si rudohlávci byli podobní vzhledově, tak moc se lišili povahově. Vzpurná Oksana si vybrala brigádu a už druhý den přišla s tím, že je Recepční v místních lázních. Tichý Django naopak přišel s tím, že se přihlásil do Debatního kroužku a studijního klubu.  A tak byli konečně zase všichni spokojení. Terra se starala o domácnost a dohlížela na své sourozence, a když měla mezi tím volný čas, věnovala se buď učení, nebo malbě obrazů, aby se mohla, co nejdříve odstěhovat.  Občas se sourozenci sice pokoušeli vzbouřit. Protože proč by měli Terru poslouchat není to přece jejich máma! Ale jakoukoliv vzpouru zničila Terra hned v zárodku. Navzdory nízkému věku měla v sobě hodně z jejich otce, což jí propůjčovalo vážnost a autoritu.  I to jak se klidně a bez zaváhání chopila ze dne na den role hlavy rodiny si zasluhovalo úctu a sourozenci si toho byli velmi dobře vědomi. Jen je to někdy prostě hrozně štvalo.  Ale nejenom oni, i Terra měla výhrady k tomu, jak žijí a vše se vygradovalo, když oslavila osmnácté narozeniny.    Když dosáhla plnoletosti a úspěšně odmaturovala, celým svým srdcem toužila rozletět se do světa, jak o tom snila, dříve. V jednu chvíli dokonce zvažovala přivést dětem opatrovníka a sama se odstěhovat, jak si přála, ale nakonec ji zadržela vzpomínka na otce. Tohle by totiž její táta nikdy neudělal. Nakonec se rozhodla, že počká, než budou dvojčata dospělá. Ona si zatím najde práci. Rozhodla se pro kariéru u policie a než přijde její čas namaluje nějaké další obrazy, aby měla více peněz na budování svého domova.  Zatímco čekala na plnoletost dvojčat, vyrostla i malá Josefína z dětských bačkůrek a nazula teenagerské boty.      Stejně jako Django i ona se rozhodla. Že se bude raději věnovat škole než zaměstnání a přihlásila se do Hudebního a Dramatického kroužku. Konečně se mohla bez překážek věnovat tomu, co milovala celým srdcem, umění! A zejména hudbě.      Příběh rodiny LancasterůSpisuji Od&#160;Antea                 [&#8230;]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>[&#8230;] Jak moc se dříve Terra matčiny smrti obávala, nakonec zjistila, že většina obav byla zbytečná. Jistě, smutek a pocit opuštěnosti byl strašlivý. Ale péče o sourozence se ukázala daleko snadnější, když u toho člověk ještě nemusel pečovat o nemocnou a takřka nemohoucí matku.  Konečně si Terra našla čas došlápnout si na Fínu, aby nezanedbávala učení a dodržovala dohodu ohledně dovedností a dvojčata, aby dělal své domácí úkoly. Když Terra viděla odpor dvojčat ke škole, dala jim na vybranou. Buď začnou pracovat na svých školních výsledcích, nebo si najdou brigádu a pomůžou rodinnému rozpočtu, protože úspory po rodičích jim dlouho nevydrží. Samozřejmě se rozhodli každý jinak, protože jak si rudohlávci byli podobní vzhledově, tak moc se lišili povahově. Vzpurná Oksana si vybrala brigádu a už druhý den přišla s tím, že je Recepční v místních lázních. Tichý Django naopak přišel s tím, že se přihlásil do Debatního kroužku a studijního klubu.  A tak byli konečně zase všichni spokojení. Terra se starala o domácnost a dohlížela na své sourozence, a když měla mezi tím volný čas, věnovala se buď učení, nebo malbě obrazů, aby se mohla, co nejdříve odstěhovat.  Občas se sourozenci sice pokoušeli vzbouřit. Protože proč by měli Terru poslouchat není to přece jejich máma! Ale jakoukoliv vzpouru zničila Terra hned v zárodku. Navzdory nízkému věku měla v sobě hodně z jejich otce, což jí propůjčovalo vážnost a autoritu.  I to jak se klidně a bez zaváhání chopila ze dne na den role hlavy rodiny si zasluhovalo úctu a sourozenci si toho byli velmi dobře vědomi. Jen je to někdy prostě hrozně štvalo.  Ale nejenom oni, i Terra měla výhrady k tomu, jak žijí a vše se vygradovalo, když oslavila osmnácté narozeniny.    Když dosáhla plnoletosti a úspěšně odmaturovala, celým svým srdcem toužila rozletět se do světa, jak o tom snila, dříve. V jednu chvíli dokonce zvažovala přivést dětem opatrovníka a sama se odstěhovat, jak si přála, ale nakonec ji zadržela vzpomínka na otce. Tohle by totiž její táta nikdy neudělal. Nakonec se rozhodla, že počká, než budou dvojčata dospělá. Ona si zatím najde práci. Rozhodla se pro kariéru u policie a než přijde její čas namaluje nějaké další obrazy, aby měla více peněz na budování svého domova.  Zatímco čekala na plnoletost dvojčat, vyrostla i malá Josefína z dětských bačkůrek a nazula teenagerské boty.      Stejně jako Django i ona se rozhodla. Že se bude raději věnovat škole než zaměstnání a přihlásila se do Hudebního a Dramatického kroužku. Konečně se mohla bez překážek věnovat tomu, co milovala celým srdcem, umění! A zejména hudbě.      Příběh rodiny LancasterůSpisuji Od&nbsp;Antea                 [&#8230;]</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
		<item>
		<title>
		Od: 19. Příběh rodiny Lancasterů - Antea bloguje		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-83777</link>

		<dc:creator><![CDATA[19. Příběh rodiny Lancasterů - Antea bloguje]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 21 Aug 2021 11:48:59 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-83777</guid>

					<description><![CDATA[[&#8230;] Když se Líza konečně zbavila ponižujícího postu myčky nádobí a stala se kořenářkou, zdálo se, že by mohla skončit, ale už nebyl důvod. Josefína začala chodit do školky, dvojčata do skautu a Terra dál patřila k nejlepším v ročníku a tak se Líza dál věnovala své tak dlouho zanedbávané kariéře. Teď už ale s poněkud odlišným cílem. Sice by ráda ještě povýšila na vyšší pozici a tak se zdržovala v práci co nejdéle, ale hlavním důvodem proč byla tak často mimo domov bylo to, že už jí bylo šedesát let, měla zdravotní problémy a ráda by své děti připravila na to, že se jednou budou muset obejít bez ní. Musela na to neustále myslet. Kdyby teď umřela, děti nemají žádného dalšího žijícího příbuzného a byly by rozstrkány do dětských domovů. Jediné, co je od toho může zachránit by byly Terriny patnáctiny, kdy už by mohla být jmenována opatrovníkem pro ostatní děti, ale ty byly ještě tak vzdálené.  A navíc, jak by to mohla Teře udělat, už beztak si toho z dětství příliš neužila, a udělat z ní v patnácti letech mámu třem dalším dětem? Ne! Prostě to musí vydržet, musí se s životem rvát o každý další den. A tak se rvala. Trvalo dlouhé dva roky, než si téměř pětašedesátiletá Líza mohla vydechnout, protože její prvorozená oslavila patnáctiny a stala se tak podle zákona schopnou postarat se o své mladší sourozence.   Konečně mohla Líza ve svém životě zpomalit na tempo, na jaké byla zvyklá ještě z dob svého mládí. Narozdíl od ní, Terra ve svém tempu nepolevovala. Vynikala malbě, logických schopností i amatérském literárním tvoření a nehodlala se zastavit, dokud nebude muset. Po svém otci zdědila ctižádost někam to dotáhnout a věděla, že na vysokých cílech se musí začít pracovat brzo. Zatím si nebyla jistá, zda by se stejně jako on chtěla věnovat kariéře v armádě a dosáhnout nejvyšších poct coby astronautka. Jediné, co jí v tom bránilo bylo, že jako dítě zažila jak hrozné bylo, když táta odlétal na několik měsíců na nebezpečné vesmírné mise a oni o něm celou tu dobu neměli žádné zprávy. Rozhodla se, že zatím to nechá být.. Stejně nevěděla, zda si bude dříve vybírat povolání nebo dělat matku svým sourozencům. Ale každý den ji druhá možnost děsila méně a méně. Dvojčata jsou jen o něco málo mladší než ona a malá Josefína už začala chodit do školy.  Ta Jozefína! V jejich prakticky a racionálně uvažující rodině působila jako zjevení z jiného světa. Snad kdyby jí býval táta přivezl odněkud z vesmíru, hodila by se k nim více.  Zatímco zbytek celé rodiny byl ambiciózní a logicky uvažující Josefína byla roztržitý snílek milující hudbu a umění. Byla jediným, z dětí, které ve škole nechodilo do skautu ale raději bylo posláno na balet. Ne že by to se skautem nezkusili, ale když viděli jak strašně moc je tam Fína nešťastná a jak touží po baletu, nechali ji jít tam, kam ji srdce táhne. Ale dostala podmínku, bude zvládat, alespoň základní dovednosti, stejně jako její sourozenci v tomto věku a Fína souhlasila. Netrvalo ale dlouho a pomalu začala zmíněné praktické dovednosti poflinkávat a rodina už to neřešila. Přece jenom Fína byla nejmladší a každý měl dost starostí se svým životem.      Příběh rodiny LancasterůSpisuji Od&#160;Antea            [&#8230;]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>[&#8230;] Když se Líza konečně zbavila ponižujícího postu myčky nádobí a stala se kořenářkou, zdálo se, že by mohla skončit, ale už nebyl důvod. Josefína začala chodit do školky, dvojčata do skautu a Terra dál patřila k nejlepším v ročníku a tak se Líza dál věnovala své tak dlouho zanedbávané kariéře. Teď už ale s poněkud odlišným cílem. Sice by ráda ještě povýšila na vyšší pozici a tak se zdržovala v práci co nejdéle, ale hlavním důvodem proč byla tak často mimo domov bylo to, že už jí bylo šedesát let, měla zdravotní problémy a ráda by své děti připravila na to, že se jednou budou muset obejít bez ní. Musela na to neustále myslet. Kdyby teď umřela, děti nemají žádného dalšího žijícího příbuzného a byly by rozstrkány do dětských domovů. Jediné, co je od toho může zachránit by byly Terriny patnáctiny, kdy už by mohla být jmenována opatrovníkem pro ostatní děti, ale ty byly ještě tak vzdálené.  A navíc, jak by to mohla Teře udělat, už beztak si toho z dětství příliš neužila, a udělat z ní v patnácti letech mámu třem dalším dětem? Ne! Prostě to musí vydržet, musí se s životem rvát o každý další den. A tak se rvala. Trvalo dlouhé dva roky, než si téměř pětašedesátiletá Líza mohla vydechnout, protože její prvorozená oslavila patnáctiny a stala se tak podle zákona schopnou postarat se o své mladší sourozence.   Konečně mohla Líza ve svém životě zpomalit na tempo, na jaké byla zvyklá ještě z dob svého mládí. Narozdíl od ní, Terra ve svém tempu nepolevovala. Vynikala malbě, logických schopností i amatérském literárním tvoření a nehodlala se zastavit, dokud nebude muset. Po svém otci zdědila ctižádost někam to dotáhnout a věděla, že na vysokých cílech se musí začít pracovat brzo. Zatím si nebyla jistá, zda by se stejně jako on chtěla věnovat kariéře v armádě a dosáhnout nejvyšších poct coby astronautka. Jediné, co jí v tom bránilo bylo, že jako dítě zažila jak hrozné bylo, když táta odlétal na několik měsíců na nebezpečné vesmírné mise a oni o něm celou tu dobu neměli žádné zprávy. Rozhodla se, že zatím to nechá být.. Stejně nevěděla, zda si bude dříve vybírat povolání nebo dělat matku svým sourozencům. Ale každý den ji druhá možnost děsila méně a méně. Dvojčata jsou jen o něco málo mladší než ona a malá Josefína už začala chodit do školy.  Ta Jozefína! V jejich prakticky a racionálně uvažující rodině působila jako zjevení z jiného světa. Snad kdyby jí býval táta přivezl odněkud z vesmíru, hodila by se k nim více.  Zatímco zbytek celé rodiny byl ambiciózní a logicky uvažující Josefína byla roztržitý snílek milující hudbu a umění. Byla jediným, z dětí, které ve škole nechodilo do skautu ale raději bylo posláno na balet. Ne že by to se skautem nezkusili, ale když viděli jak strašně moc je tam Fína nešťastná a jak touží po baletu, nechali ji jít tam, kam ji srdce táhne. Ale dostala podmínku, bude zvládat, alespoň základní dovednosti, stejně jako její sourozenci v tomto věku a Fína souhlasila. Netrvalo ale dlouho a pomalu začala zmíněné praktické dovednosti poflinkávat a rodina už to neřešila. Přece jenom Fína byla nejmladší a každý měl dost starostí se svým životem.      Příběh rodiny LancasterůSpisuji Od&nbsp;Antea            [&#8230;]</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
		<item>
		<title>
		Od: 21. Příběh rodiny Lancasterů &#124; Antea bloguje		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-81702</link>

		<dc:creator><![CDATA[21. Příběh rodiny Lancasterů &#124; Antea bloguje]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 09 Jul 2017 16:43:33 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-81702</guid>

					<description><![CDATA[[&#8230;] &#8592; 20. Příběh rodiny Lancasterů 22. Příběh rodiny Lancasterů &#8594; [&#8230;]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>[&#8230;] &larr; 20. Příběh rodiny Lancasterů 22. Příběh rodiny Lancasterů &rarr; [&#8230;]</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
		<item>
		<title>
		Od: 19. Příběh rodiny Lancasterů &#124; Antea bloguje		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-81595</link>

		<dc:creator><![CDATA[19. Příběh rodiny Lancasterů &#124; Antea bloguje]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 04 Jun 2017 15:01:13 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-81595</guid>

					<description><![CDATA[[&#8230;] &#8592; 18. Příběh rodiny Lancasterů 20. Příběh rodiny Lancasterů &#8594; [&#8230;]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>[&#8230;] &larr; 18. Příběh rodiny Lancasterů 20. Příběh rodiny Lancasterů &rarr; [&#8230;]</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
		<item>
		<title>
		Od: Antea		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-167</link>

		<dc:creator><![CDATA[Antea]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 11 Aug 2016 15:45:15 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-167</guid>

					<description><![CDATA[Odpověď na &lt;a href=&quot;https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-153&quot;&gt;Jana&lt;/a&gt;.

Dík , tohle je jeden z dílů, které považuji za povedený :-)]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Odpověď na <a href="https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-153">Jana</a>.</p>
<p>Dík , tohle je jeden z dílů, které považuji za povedený 🙂</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
		<item>
		<title>
		Od: Jana		</title>
		<link>https://nemoznejemozne.cz/20-pribeh-rodiny-lancasteru/#comment-153</link>

		<dc:creator><![CDATA[Jana]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 11 Aug 2016 13:30:54 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/?p=412#comment-153</guid>

					<description><![CDATA[Krásné a smutné.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Krásné a smutné.</p>
]]></content:encoded>
		
			</item>
	</channel>
</rss>
